Zpátky do minulosti: Připomeňme si, jak jsme slavili Vánoce za socialismu
V současné době si každý zdobí domov už na začátku adventu. To za socialismu nebývalo. Ideologie zamlčovala to, jaký význam adventní čas má, ateisté to nezkoumali a ve školách si snad nikdo netroufl na toto téma zavést řeč.
A tak se na konci listopadu stroze ozdobily za pomoci aranžérů (tehdy dost frekventovaný a žádaný učební obor a práce) výlohy obchodů, zavezl se vánoční sortiment: čokoládové kolekce, vánoční ozdoby, pohlednice či svíčky a čekalo se, kdy do prodejen Ovoce-zelenina přijdou pomeranče, mandarinky nebo banány. Jakmile k tomu došlo, byl čas vyrazit do fronty. Atraktivní a nedostatkové ovoce totiž bylo jinak za pár hodin pryč.
Pečení
Samozřejmě se peklo, stejně jako dnes. Peklo se asi víc druhů vánočního cukroví, jeho zdobení však bylo výrazně těžší a náročnější. K dostání totiž nebylo vyjma čokolády téměř nic, takže ženy musely dost experimentovat či si nechávat vozit nějaké ingredience ze zahraničí. Co se každé podařilo, však bylo vystavené zpravidla právě vedle mísy s ovocem, o kterém se většinu roku jinak mohlo lidem v Československu zdát.
Vystavit do mísy během vánočních svátků exotické ovoce se snažila každá hospodyňka. Sehnat ho byla ale pořádná fuška!
Adventní věnce
Adventní věnce na dveřích, oknech a stolech nemíval téměř nikdo. Nejen, že nebyly k dostání, tak jako dnes, ale význam toho, proč by měly patřit ke sváteční výzdobě o Vánocích, se nijak nezdůrazňoval. Běžnější tedy byly různé větvičky ve vázách. V podstatně menším rozsahu bylo možné však zakoupit třeba i jmelí, které pokládáme dnes za nezbytnost vánočního domova.
Okna se však již v osmdesátých letech začala zdobit častěji. Většinou šlo o světelnou hvězdu na elektriku, pověšenou uprostřed okna. V našich obchodech k dostání však nebyla, jezdilo se pro ni do východního Německa.
Andělské zvonění
V době vyrůstání Husákových dětí však bylo v domovech rozšířené takzvané Andělské zvonění. Stojánek na čtyři svíčky, který vydával krásnou melodii. To, že jde o vzpomínku nezapomenutelnou, dokládá i fakt, že se opět objevili noví výrobci tohoto stromečku. A je o něj stále zájem.
Vánoční stromek
Stromek se zdobil stejně tak, jako nyní. Běžné však bylo, že se na něj navěsilo hned několik čokoládových kolekcí. Ty totiž dostávali dospělí téměř všichni v práci od ROH (Revoluční odborové hnutí). Stromeček se tak někdy prohýbal pod tíhou bonbónů, ale byl alespoň víc atraktivní pro děti, protože na něm bylo stále z čeho ujídat a mlsat.
Častější byly stromečky živé. Kdo se odvážil si pořídit stromek umělý, musel v sobě potlačit jakékoli požadavky na estetiku. První umělé stromky totiž vypadaly spíše jako tyč ověnčená štětkami na lahve. Ale i na ně se věšely různé ozdoby, dost často děděné z generace na generaci, dokud se nerozbily. Nikdo neřešil, jakou mají barvu. Stromeček byl pelmel barev i stylů. Jednobarevný by asi neuchvátil žádnou návštěvu, která by k nám v té době přišla. Někteří detailisté živý stromek postříkali umělým sněhem ve spreji, ti největší detailisté rozptýlili po bytě i vůni jehličí, která se dala koupit v drogeriích.
Kapr a salát
Tradiční chod štědrovečerní večeře byl i za socialismu kapr a bramborový salát. Pokud jste chtěli kapra v roce 1989, zaplatili jste za něj 20 korun za kilogram. Kilo brambor v roce stálo 1,60 korun a 10 vajec stálo 13 korun.
Abychom ale mohli porovnávat ceny, které během přípravy na svátky lidé zaplatili tehdy a teď, musíme brát v úvahu i příjmy. Kapr nás tedy dnes vyjde levněji, brambory dráž, vejce levněji
Dárky a vánoční papír schovat na příští rok
A co pod stromkem? Dárky bývaly dost monotónní, odrážely šíři sortimentu v obchodech v té době. Pro děti ale vždy byly tím nejkouzelnějším, co od stromečku očekávaly. A nevadilo, že vánoční papír se mnohdy schovával po několik let a používal do doby, než se roztrhal. K výběru většinou bylo jen několik druhů.
Průběh Štědrého dne je v každé české rodině trochu jiný, a jak vidno, liší se i v průběhu doby. Ať se to týká jídla, rozdávání dárků, vánoční výzdoby nebo vánočních zvyků. Pravdou ale je, že vánoční pohodu si stále musí každý vykouzlit sám. Ani ta nejhezčí výzdoba ji nezaručí.
Klasické vánoční tradice, jako je lití olova, krájení jablíčka nebo dokonce chození na půlnoční, již z rodin bohužel postupně mizí.
Móda
Ženy měly za vzor především populární herečky z filmům a seriálů. S filmem S tebou mě baví svět se staly oblíbené herečky Zdena Studénková, Jana Šulcová a Eliška Balzerová, která navíc zářila v oblíbeném seriálu Nemocnice na kraji města.
Nejoblíbenější byly syntetické materiály. Snad každý měl v šatníku propínací silonové šaty, dederonovou košili a kostýmek nebo halenku z krimplenu. Monžnosti dostat se k lepšímu oblečení byly omezené. Každý, kdo chtěl něco jiného, než mají ostatní, vzal do ruce jehlice a pletl nebo šicí stroj a šil. Ty nejlepší kousky si většina lidí šetřila na slavnostní události. Například Štědrý večer. Připomeňme si také účesy, které frčely v 80. a 90. letech.