Třicet let od smrti představitele Pana Tau. Otto Šimánek se narodil na pultě v lékárně
Přitom stačilo málo a oblíbený herec zemřít nemusel. Kdyby totiž více dbal rad lékařů a chodil k nim včas. Prodělal těžký infarkt, mrtvici, a nakonec zemřel na rakovinu. A to přesto, že mu kamarád z Německa nabídl, že se o něj postará, a že pro něj našel specialistu, který mu rozhodně pomůže.
„Ten kamarád pro něj skutečně z Mnichova jel, ale v den, kdy se měl převoz uskutečnit, upadl Otto do kómatu. Pak v nemocnici asi po sedmi dnech zemřel. Možná stačilo, kdyby se tam dostal o den dva dříve a mohl by žít,“ zavzpomínala před časem v dokumentu České televize Příběhy slavných Šimánkova druhá žena Ludmila.
Představitel Pana Tau byl ženatý dvakrát. První manželka Hermína, s níž měl dceru Alexandru, zemřela na rakovinu. S druhou žil až do svého skonu.
Šimánek hrál mnoho rolí, ale nejvíce jej proslavil právě pán s buřinkou. O Panu Tau natočil celkem 33 dílů a tři celovečerní filmy. Přes třicet let byl členem Městských divadel pražských.
„Je to můj druhý domov, moje druhá rodina. Film, televize, to je sice dobrý, ale divadlo je prostě divadlo. Bez toho bych asi být nemohl,“ říkával mezi svými přáteli Šimánek za svého života.
Málokdo však tuší, že život Otta Šimánka provázelo několik zajímavostí. Například to, jak přišel na svět. Až do své smrti jezdil na chalupu do Stájiště, malé vísky u Třeště na Vysočině. Byl to kraj, kde se narodil. Jeho maminka jej porodila na pultě lékárny.
„V den, kdy jsem přišel na svět, jela do města do Třeště. Přišly na ní porodní bolesti, šla hledat pomoc do lékárny a já jsem se narodil přímo na pultě toho domu. Zní to jako pohádková legenda, ale je to skutečně tak,“ říkával herec. Dům, kde se narodil, už ale dnes nestojí. Místo něj je v Třešti autobusová zastávka. Na náměstí je tak alespoň jeho dřevěná socha.
Tatínek Šimánka byl kovář, maminka ženou v domácnosti a jinak dcerou hajného. Otto měl ještě staršího bratra Jaroslava, který už také nežije. Jeho mamince však osada Stájiště vděčí za mnohé. Když totiž nacisté za druhé světové války odmontovávali z kostelů, kaplí a zvoniček zvony, aby je přetavili na zbraně, Ottova maminka, která jela z Prahy jejich zvon, který byl už připravený k naložení do vlaku, na nádraží poznala. Tajně ho vzala do velké kabely a převezla do vsi. Spolu s rodinou jej schovali. Po válce ho zase s pomocí místních vrátili na místo a dodnes tak zvon paní Šimánkové zvoní. Projevila vlastně velké hrdinství. Kdyby ji totiž kdokoli z Němců tehdy přistihl, buď by ji zastřelili na místě nebo poslali do koncentračního tábora.
Šimánek byl oblíben u diváků, ale i kolegů. I když někteří mu prý jeho legendární roli Pana Tau záviděli. Jednak proto, že se stal miláčkem dětí i dospělých, pak proto, že si díky filmování vydělal na tu dobu hodně peněz. A pak i proto, že se nemusel učit téměř žádný text. Pouze v případě, kdy hrál dvojroli v některých sériích.
Pan Tau se stal nesmrtelným nejenom díky dobře napsanému a natočenému příběhu, ale také díky jeho představiteli. Ten také zase díky kouzelnému panáčkovi žije vlastně stále.
Zdroj: Autorský článek.
