Socialistický krimi seriál Malý pitaval z velkého města se vrací. Natáčení dodnes ukrývá jistá tajemství
První téměř neznámou záležitostí seriálu Malý pitaval z malého města, který byl pro komunistickou vládu velmi důležitý, je jeho na tehdejší dobu obrovský rozpočet. Jen si představte 14 milionů v tehdejších penězích, když se nástupní plat pohyboval kolem tisícovky měsíčně.
Rozpočet a odměny pro herce byly na dobu vzniku seriálu skutečně astronomické. Celkové náklady se vyšplhaly na tehdy neuvěřitelných 14 774 000 korun československých. Nejvíce peněz šlo na stavbu ateliérů, nákladní auta na přepravu techniky a rekvizit, autokary a osobní auta pro herce.
Něco taky stáli odborní poradci, kterými se to v zákulisí seriálu jen hemžilo. Byli to skuteční kriminalisté, kteří velmi dbali na to, aby se policejní práce v seriálu co nejvíce blížila k té skutečné. A brali to tak vážně, že problémy s nimi měl i herec Pavel Zedníček kvůli svým dlouhým vlasům.
Herec Pavel Zedníček musel skutečně při natáčení bojovat s odborným poradcem, který po něm chtěl, aby si ostříhal vlasy. Natáčelo se v době, kdy policisté museli být ostříháni nakrátko, aby šli socialistickým příkladem. Zedníček vždy oponoval s humorem sobě vlastním, že když bude mít dlouhé vlasy, zmate zločince a zůstane v utajení. Tím bude jeho postava věrohodnější. Podobný problém ale řešil i Ladislav Frej. Důstojníci ze skutečné pražské kriminálky chtěli, aby si Frej, který hrál náčelníka Břetislava Kubáta, oholil vousy. Frejovi se nakonec podařilo zachránit si před soudruhy alespoň knír.
Zkrátka socialističtí kriminalisté jakožto poradci se v tom opravdu vyžívali. Kvůli nim dokonce musel herec Vlastimil Hašek opravdu celý seriál odehrát v jednom svetru, protože předobraz jeho Rudy Pekaře, skutečného kriminalisty, byl svým jednostranným šatníkem pověstný.
Stejně jako tomu je dnes u některých současných kriminálních seriálů, tak i Pitaval čerpal ze skutečných kriminálních činů. Některé ale byly tak brutální, že se do tehdejší socialistické televize prostě dostat nemohly.
Tak se například stalo, že vražda čtyřiašedesátileté důchodkyně Marie Jandové, která byla v roce 1975 zavražděna čtyřiatřiceti bodnými ranami sadistickým vrahem Antonínem Vorlem, byla nafilmována jako sice také odsouzeníhodný čin, ale vrah se tentokrát spokojil "jen“ se čtrnácti bodnutími.
Autorský článek, další zdroj: TV Nova
