Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Asi nejvíc utrpěl po revoluci ztrátu sympatií karafiát. Ideálně rudý. Býval jasnou volbou, a najednou se krčil někde v ústraní. Pykal za to, že rudý karafiát byl prostě symbolem socialismu a dělnického hnutí. Červená barva vyjadřovala podle propagandy prolitou krev dělníků.

Červený karafiát se tak dal sehnat téměř vždy i v tom nejzapadlejším květinářství. Konec konců, pro zahradníky byl karafiát vděčnou květinou. Velmi dobře se pěstoval a ve sklenících jich tak v Československu kvetly statisíce.

Pěstitele karafiátů v současném Česku už nenajdeme

To všechno se změnilo. Svaz květinářů a floristů ČR nyní neeviduje už ani jednoho pěstitele karafiátů, velmi podobé je to i s tuzemskými růžemi. Pokud tedy karafiát berete na milost a občas ho koupíte, můžete si být jisti, že se jedná o zahraniční dovoz. Nejvíce k nám tyto dřívější socialistické symboly proudí z Kolumbie.

Řezaný karafiát vydrží ve váze s vodou až tři týdny. Samozřejmě ale záleží na péči, která je mu věnována.

Dnes už opět přichází doba, kdy si uvědomujeme, že karafiát není jen socialistickou květinou a není jen rudý. V květinářství najdeme krásně barevné i žíhané květy, které rozzáří nejednu domácnost.

Voděnka snad byla v každé domácnosti

Jinak to vypadalo v minulé éře v československých domácnostech i z pohledu pokojových květin. Daleko častěji měly ženy doma za okny muškáty, které se na zimu umisťovaly dovnitř a bedlivě opečovávaly, aby se na jaře opět vystrčily ven a mohly rozkvést. Komerce v květinářství zdaleka nefungovala jako nyní, kdy se květina vystaví doma na pár dnů či týdnů a pak odhodí. Hospodyňky se tehdy snažily v maximální míře květinu uchovat na řadu let, a nutno dodat, že se jim to většinou dařilo.

Asi byste našli málokterou domácnost v letech 70. a 80., kde by nebyla v květináči alespoň jedna voděnka. Často dokonce obepínala celé stěny v socialistickém interiéru. Zkrátka patřila k běžné květinové výzdobě oken městských činžáků, venkovských stavení a nechyběla ani v kancelářích. Byla nenáročná, většinou se o ni nikdo moc nestaral, a přece rostla jako z vody. Jménu voděnka tak dělala čest. Taky proto se jí mimo jiné říkalo lidově třeba Štěstí, méně lichotivě pak Blázen.

Monstera

I tuhle květinu byste při procházce domácnostmi doby nedávno minulé potkávali často. Pokojová rostlina liánovitého typu s působivými listy je velice vhodná i pro pěstitele začátečníky, dožívá se bez velké péče vysokého věku. Byla velmi oblíbená, takže jste ji mohli vidět též v různých kancelářích či na chodbách firem. Po změně režimu padla často v nemilost a skončila vyhozená v odpadu, což si nezasloužila. Na rozdíl od palem, které byly za socialismu spíše výjimkou v československém interiéru, a po kterých po roce 1989 začaly sahat snad všichni, co si pořizovali domů „něco zeleného“, monstera vydržela i nevlídné zacházení a stále rostla. Palmy často i při sebevětších snahách o udržení při životě doma odumíraly.

Tchýnin jazyk

Tahle pokojovka, které se říká už dlouhá desetiletí Tchýnin jazyk, v posledních letech také téměř upadla v zapomnění. Přesto se znovu prodírá do popředí zájmu. Splňuje totiž jeden z nejčastějších požadavků na pěstování: je naprosto nenáročná a vydrží jakékoliv zacházení. Na výběr je 60 druhů. Tolik jich v Československu nebývalo, přesto spolu s výše uvedenými rostlinami byla téměř v každém obývacím pokoji té doby, případně i školních třídách nebo ordinacích a úřadech.  A to přesto, že jde o rostlinu jedovatou.

Fíkus, difenbachie a další

Samozřejmě, že ve výčtu pokojovek domovů v socialistickém Československu nemůžeme být úplní. Někde se to zelenalo víc, jinde méně, stejně jako teď. Ti, co se shlédli v pěstování květin, mívali už v té době doma různé palmičky, sukulenty, kopřivy a podobně. Běžné byly též fíkusy nebo difenbachie.

Jaké květiny jste měli doma vy? Čtěte také: Jezdíte rádi na kole? Připomeňme si, na čem se jezdívalo v ČSSR.