Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Snímek byl natočený speciálně pro Silvestr pro Československo zvláštního roku 1968. Asi i díky tomu patří dodnes mezi klenot české kinematografie a závěr roku bez něj by asi mnohé diváky zklamal.

Sováka s Menšíkem scénář nenadchnul

A jak to tedy bylo od začátku? Scénář byl jasně daný a připravený, stejně jako herecké obsazení.

Když však oba hlavní představitelé - Jiří Sovák s Vladimírem Menšíkem - dostali do rukou svoje texty, neskrývali rozčarování. „Ježíši, to bude blbost,“ říkali si prý u čtení scénáře.

A tak se nakonec spolu sešli, otevřeli nejednu láhev a snažili se scénář přepracovat. Základ byl jasný, toho se podrželi, ale ty jejich repliky vyškrtali. A jak později popsal Sovák, napsali k nim, že budou improvizovat. Poté se s tím vydali za režisérem Petrem Schulhoffem a postavili ho před hotovou věc. „Buď to bude takhle, nebo tam hrát nebudeme…,“ řekli mu.

Komedie vyšla na necelých 10 tisíc Kčs

Jenomže Schulhoff improvizaci přímo nesnášel. Naopak chtěl mít každou scénu vždy do detailu promyšlenou. Nápady, které vznikaly přímo během natáčení, neuznával. Oba herci ho ale přesvědčili, že vlastně v uvedeném případě nejde o film, ale srandu na Silvestra. A v té že by trochu té volnosti být mělo.

Režisér tedy nakonec souhlasil. Věděl, že lepší komici než tito dva v té době prostě u nás nebyli. A bez nich by hrozilo, že bude z Bohouše možná propadák…

Kdo film zná dobře nebo se na něj teprve bude dívat, může si improvizaci připomenout třeba u scény, v které Jiří Sovák poplácá psa Bohouše po hlavě a pak i jeho spolustolovníka Menšíka. Ta skutečně vznikla spontánně, ve scénáři nebyla.

Díky zprvu odmítané improvizaci se tak pětadvacetiminutový film mohl zrodit a upoutat již několik generací televizních diváků. A to doslova za hubičku. Veškeré náklady, včetně honorářů, totiž nepřesáhly částku 10 tisíc korun!

Historky z natáčení

I když se tedy jedná o krátký filmový snímek, ani při jeho vzniku nechyběly příhody, které natáčení okořenily nad rámec rutiny.

Například - aby se bernardýn Bohouš nedotkl chleba, jak mu přikazoval scénář, ale který měl normálně rád, museli mu ho filmaři znechutit. Byl to totiž velký žrout. Když už měl v sobě asi půlku bochníku chleba, přišla lest. Lidé na place použili malé benzinové bombičky do zapalovače a těmi bochníky chleba pokapali. Chuť tím Bohoušovi – skutečným jménem Baldur – opravdu vzali.

Poradit si však museli i v dalších scénách. Třeba v té, kdy bylo potřeba, aby Bohouš olízal hlavu Vladimíra Menšíka. Co s tím? No zkrátka do hercových vlasů zapletli kousky párků. Tomu by asi žádný pes neodolal…

Bernardýn Bohouš (vlastně Baldur) se stal díky účinkování v této komedii psí celebritou. Zahrál si pak také v seriálech Kamarádi, Hříšní lidé města pražského a dokonce hlavní roli si střihnul ve filmu Pučálkovic Amina.

Ještě než se film digitalizoval, kopie prý už byla celá prodřená, protože podle lidí z Barrandova jde o nejvysílanější snímek. Nabízí jednoduchou zápletku, jakou diváci najdou třeba v prvorepublikových komediích, a herce, které to bavilo hrát.

O co v komedii jde?

Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává  početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už nechce zůstat ani minutu!

A kdo je Bohouš? Ano, Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku – jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské.

Pokračování už stejný úspěch nemělo

Na úspěch filmu se pokoušel v roce 1975 navázat režisér František Filip, který do snímku Bohoušův syn obsadil Miloše Kopeckého, Ivu Janžurovou a znovu Vladimíra Menšíka. Podruhé už se ale úspěch nekonal. Bohouš byl za dlouhých let normalizace to jediné, co zbylo z roku 1968. Na televizní obrazovce zůstal, protože v něm nebyla ani stopa politického humoru, žádný podtext, jen ta jednoduchá zápletka, vtipně podaná oblíbenými herci. Čtěte také: Nejoblíbenější seriály socialismu. Který byl ten váš?