První koncentrační tábory vznikly v Rusku. Nacisté jen osvědčený model nechvalně využili
Gulag ale byla organizace, která bolševické koncentrační tábory spravovala a jejímu vzniku předcházely jiné organizace se stejnou náplní práce, přesněji Čeka a později GPU. Koncentrační tábory jako nápravu pro třídní nepřátele vymyslel Lenin a nakonec organizace Gulag spravovala až 30 tisíc koncentračních a nápravně-pracovních táborů po celém Sovětském svazu.
Prezidium Všeruského ústředního výkonného výboru přijalo dekret o vzniku táborů nucených prací, jak se jim oficiálně říkalo, už v roce 1919 a hned začaly vyrůstat v oblasti Bílého moře první koncentrační a pracovní tábory. Nechvalně známé byly tábory na Soloveckých ostrovech, které tam vznikaly od roku 1920. Například v roce 1930 tam bylo vězněno a muselo tvrdě pracovat v otřesných podmínkách přes 70 tisíc vězňů. Tábor oficiálně existoval mezi lety 1923 a 1933 a za tu dobu v něm tvrdou prací, hladem nebo na různé nemoci zemřelo nejméně 8 tisíc lidí.
To nejhorší ale přišlo v roce 1929, když už byl u moci Stalin a vyhlásil první ekonomickou pětiletku, během níž chtěl industrializovat zaostalý Sovětský svaz. A tak vydal rozkaz vybudovat rozsáhlou síť táborů pro vězně všeho druhu, kteří budou budovat chybějící komunikace, železnice, vodní díla, a dokonce i těžit zlato. A to vše v drsných podmínkách a jen se základními pracovními nástroji.
Gulag, jako hlavní správa koncentračních a pracovních táborů vznikl oficiálně v roce 1934 a s jeho vznikem přišel opravdový teror. Aby Stalin mohl budovat pomocí levné a týrané pracovní síly, byl do některého z táborů poslán prakticky každý, kdo se jen špatně podíval nebo řekl něco proti komunistům. Třídním nepřítelem byl prakticky každý.
Období mezi roky 1936 a 1938 se tak říká období Velkého teroru, ke kterému dal podnět samozřejmě Stalin. Čistky se dotýkaly tou dobou zejména nejvyšších představitelů komunistické strany, armády, státních úřadů i vedení Gulagu. Mnoho lidí bylo popraveno, zbytek byl samozřejmě poslán do táborů, které však nebyly připraveny přijmout tak obrovský příliv vězňů. Úmrtnost vězňů v táborech tak začala raketově stoupat.
Vězni ze sovětských koncentračních a pracovních táborů tak například postavili známou Bajkalsko-amurskou železniční magistrálu, kanál z Bílého do Baltského moře a také těžili zlato jen s krumpáčem v ruce v Kolymě. To je místo na Sibiři a část této oblasti leží za polárním kruhem, takže i denní teploty tam celkem běžně dosahují mínus 50 stupňů Celsia. Odhaduje se, že za dobu existence táborů v této oblasti jimi prošlo něco přes čtvrt milionu až milionu lidí. A mnozí tam samozřejmě v neskutečně drsných podmínkách zemřeli. V roce 1932 začalo vše stavbou Kolymské silnice, která později získala přezdívku „cesta kostí“ v narážce na tisíce zemřelých vězňů, kteří při stavbě silnici zemřeli vyčerpaní těžkou prací. Nakonec do té doby neobydlená oblast Kolyma hostila na 80 pracovních táborů.
Tábory i s Gulagem byly zrušeny až po Stalinově smrti. Jeho následník v čele Sovětského svazu Nikita Chruščov nechal většinu vězňů z koncentračních a pracovních táborů nejprve propustit, tábory zrušit a následně zahájil i vyšetřování zhruba 4 milionů případů politických trestních činů, kterých se Stalin se svou organizací Gulag dopustil. To ale nic nemění na faktu, že první koncentrační tábory stály v Rusku a jejich autorem byl bolševický vůdce Vladimir Lenin.
Autorský článek, další zdroj: Totalita
