Jen počkej, zajíci! Nejslavnější ruské pohádce, kterou milují děti po celém světě, je letos 50 let
Možná ne každý však ví, že pohádka vznikla jako odezva na amerického Toma a Jerryho. Jako večerníček se vysílaly tyto pohádky i v Československu a rozhodně patřily k oblíbeným.
Hlavním dějovým motivem seriálu je snaha vlka chytit a sníst zajíce. Tím je podobný americkému animovanému seriálu Tom a Jerry, který představuje souboj mezi kocourem a myškou. Jelikož však americká pohádka v SSSR neměla své místo a nevysílala se, bylo na místě připravit sovětským dětem něco podobného.
A podařilo se! Jen počkej, zajíci! (rusky psáno latinkou Nu, pogodi!) je sovětská série 20 krátkých kreslených příběhů, které režíroval Vjačeslav Kotěnočkin. Seriál byl natočen v letech 1969–1986 ve studiu Sojuzmultfilm v Moskvě. Po rozpadu Sovětského svazu byly později v letech 1993 a 2005 ještě dotočeny celkem čtyři díly. I když jsou některé dějové linky podobné s americkou kreslenou sérií, skutečnost, že by tvůrci od Američanů něco kopírovali, je vyloučena - sám Kotěnočkin přiznal, že viděl Toma a Jerryho nakonec až v roce 1987 na videu.
Vlk a zajíc okouzloval ve 102 zemích světa
Když se seriál, u kterého se smály nejen tisíce dětí východního bloku, rodil, tvůrci si brali na pomoc svoji vlastní fantazii a zkušenosti ze života. Výtvarník Svetozar Rusakov si tak za vzor pro zápornou postavu vlka vzal jistého padoucha, který ho v Novosibirsku ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina. Zmíněnou postavu vlka, který v pohádce je kuřákem a chuligánem ve zvonových kalhotách, měl původně namluvit Vladimir Vysockij. Byl však u tehdejší politické moci na indexu, takže jeho hlas nadřazené orgány zamítly.
Ostatně abychom dokončili myšlenku, kde všude se honičky vlka a zajíce hrály, je třeba uvést, že vysílané byly celkem ve 102 zemích světa.
Prostor v pohádce dostala i tehdejší velká hvězda pop music
Nechyběla ani tehdejší obrovská hvězda sovětské pop music, Alla Pugačeva, a to hned ve dvou příbězích (14. a 15.). Ve 14. dílu na začátku zazní část její písně Milion růží, v dílu 15. se vyskytuje dokonce přímo samotná Pugačova. Protože jde o kreslený seriál se zvířátky, dostává tam podobu lišky, která zpívá píseň Iceberg (Ledovec).
O tom, jak slavné kreslené postavičky sbíraly úspěchy a oblibu, svědčí i fakt, že v roce 1976 si proradný vlk a chytrý zajíček zahráli také v reklamě na amatérské filmové kamery.
Připomenout je pak na místě určitě i to, že sovětská firma «Электроника» (Elektronika) uvedla v polovině 80. let na trh kapesní herní konzole Nintendo inspirované tímto seriálem. Možná jste měli hru doma i vy. Vlk v ní chytal do košíku vajíčka padající z kurníku.
Tehdejší režim tvůrcům občas práci pořádně zkomplikoval
I když šlo tedy o jeden z nejúspěšnějších seriálů sovětské kinematografie, lidé, kteří se na jeho výrobě podíleli, to rozhodně neměli jednoduché. Například spoluscenárista Felix Kandel byl jako představitel ruského sionistického hnutí perzekvován. Proto až do svého odchodu do Izraele v roce 1978 pracoval na seriálu pod jménem Felix Kamov. Právě toto pseudonymum, nebo chcete-li krycí jméno, najdete proto i v titulcích.
Jednoduché to nebylo ani s vysíláním 12. dílu seriálu odehrávajícího se v muzeu. Tehdejší cenzura ho pozastavila až do doby, než vyloučila možnost protestu egyptské vlády proti scéně s mumií faraóna Ramsese.
Vlk a zajíc ani s padesátkou na krku nestárnou
Závěrem se sluší uvést, že datum uvedení prvního dílu seriálu veřejnosti se v různých zdrojích liší. Některé uvádějí, že premiéra se uskutečnila již v roce 1968, jiné zase informaci, že byl první díl představen ihned počátkem roku 1969. Wikipedie pak uvádí, že první díl nazvaný Na pláži byl promítaný až od 14. června 1969. Ve všech případech je však jasné, že vlk se zajícem slaví už svoje půlstoletí. A to v plné síle a slávě navzdory změnám režimu.
