Zavzpomínejte si na socialistické Vánoce v Československu. Co nesmělo chybět?
Vánoční kolekce, svíčky, prskavky, balicí papír schovávaný od minulých Vánoc, staré vánoční ozdoby pečlivě střežené před rozbitím, nebo formičky na pečení po prababičce. To vše k Vánocům patřilo i dříve a asi si taky jen málokdo bez nich svátky umí představit. Připojujeme ještě tyto čtyři věci níže (viz také obrázky ve fotogalerii). Samozřejmě víme, že výčet by mohl být daleko širší…
Andělské zvonění
Vyrábí se již od roku 1948, takže okouzlovalo již několik generací. Snad každý, kdo ho doma měl, si jasně vzpomíná na tu sváteční chvíli, kdy jako dítě sledoval, jak čtyři zapálené svíčky roztáčejí zvonkohru. Jak se podmanivé mihotání plamínků odráží v leštěném kovu a postavičky se za jemného cinkání točí a točí. Pravdou však je, že stejně jako v Československu tento okamžik zůstává nezapomenutelným zážitkem pro miliony lidí i v některých jiných částech světa.
Stojánek na čtyři svíčky, který vydával krásnou melodii, byl prostě trhák. Koneckonců, svědčí o tom i fakt, že i po revoluci se u nás po několikaleté pauze objevili noví výrobci tohoto stromečku. A zájem je o něj i nyní – i když už nikoli v takovém rozsahu jako dřív.
Plná schránka pohledů
Vzpomínáte si, jak jste lačně v prosinci chodili k poštovní schránce a vybírali denně různé obrázky s přáními od blízkých i vzdálených příbuzných a známých? Pokud jste v té době žili a odrostli již dětským střevíčkům, tak určitě ano. Dostávat a odesílat co nejvíc a nejhezčích pohlednic patřilo dříve k běžným předvánočním rituálům.
Přestože dnes už papírovým vánočním pohledům doba nepřeje, poněvadž je vytlačují elektroničtí konkurenti, po desítky let bylo posílání novoročních přání neopomenutelným vánočním rituálem pro celé rodiny a jejich blízké.
Doba se změnila, přesto mají tahle papírová přání stejné kouzlo. A to fungovalo už za doby našich předků v 19. století. Tradice vánočních pohlednic je totiž bohatá a rozmanitá. Tehdy první vánoční gratulace přicházely do poštovních schránek formou dopisnice. U nás to ale bylo pozvolné a ne zcela běžné. Čtěte také: Přes 200 let chránily naše tajemství a předávaly vzkazy. Teď pomalu mizí. Co o nich ale víme?
Obecnou popularitu si vánoční pohlednice získaly až ve druhé polovině 19. století, kdy se začaly tisknout hromadně. V roce 1843 v Anglii vymyslel tuto podobu jeden byznysmen. Když se mu nechtělo psát dlouhá vánoční přání, tak si natiskl obrázek a stal se z toho velký hit. A tak první pohlednice rozzářené rodiny popíjející víno zahájila poštovní vánoční žně na desítky dalších let.
Nejvíc tištěných vánočních přání nejprve v podobě korespondenčních lístků bylo doručováno po německy mluvících zemích. V českých zemích na prvních vánočních pohlednicích z konce 90. let 19. století nenajdeme proto žádné česky psané texty. Přání Fröhliche Weihnachten do vzniku první republiky na vánočních pohlednicích většinou převažovalo. Doba poté německým nápisům příliš nepřála, takže byly nahrazeny českým textem či stále oblíbeným francouzským výrazem P. F. Psali jsme také: Pamatujete na dívenku z vánoční čokoládové kolekce: Jakou odměnu dostala za focení?
A co na obrázcích tenkrát převažovalo? Ryze křesťanské motivy postupem času nahradily kýčovité obrázky veselých dětí, zasněžené krajiny a vánočního stromečku.
Motivy se postupně v průběhu let proměňovaly s dobovou estetikou i v rámci režimu. Tak například komunistům se sice nepodařilo vytěsnit Ježíška Mrazíkem, nicméně stále se snažili náboženské motivy Vánoc potlačovat a upřednostnit ilustrace šťastných dětí u vánočního stromku.
Vánoční stromek s čokoládovými kolekcemi
Stromek se zdobil stejně tak jako nyní. Běžné však bylo, že se na něj navěsilo hned několik čokoládových kolekcí. Ty totiž dostávali dospělí téměř všichni v práci od ROH (Revoluční odborové hnutí). Stromeček se tak někdy prohýbal pod tíhou bonbónů, ale byl alespoň víc atraktivní pro děti, protože na něm bylo stále z čeho ujídat a mlsat.
Častější byly stromečky živé. Kdo se odvážil si pořídit stromek umělý, musel v sobě potlačit jakékoli požadavky na estetiku. První umělé stromky totiž vypadaly spíše jako tyč ověnčená štětkami na láhve. Ale i na ně se věšely různé ozdoby, dost často děděné z generace na generaci, dokud se nerozbily. Nikdo neřešil, jakou mají barvu. Stromeček byl pelmel barev i stylů. Jednobarevný by asi neuchvátil žádnou návštěvu, která by k nám v té době přišla. Někteří detailisté živý stromek postříkali umělým sněhem ve spreji, ti největší detailisté rozptýlili po bytě i vůni jehličí, která se dala koupit v drogeriích.
Hodně frekventovaný dárek - Živé květy
Pod stromkem většinou nebyla tak široká škála dárků jako nyní, jeden však měl své čestné místo všude tam, kde byla nějaká žena. Je jedno, zda šlo o maminku, tetu nebo babičku či sestru. Parfémů na výběr moc nebylo. A tak u nás slavila úspěchy lahvička, v které byly uloženy květy.
Stála kolem 15 korun, takže byla dostupná jako dárek i z dětského kapesného. Oblíbená byla u žen napříč generacemi, a proto nechyběla snad na žádném nočním stolku. Podle květů ukrytých ve skle se jmenovala: Živé květy.
Nejčastěji měla evokovat vůni fialek, konvalinek nebo karafiátů – což tehdejším dámám i pracujícím ženám – údernicím – napovídala konkrétní kvítka namočená v oné průhledné lahvičce. Tuto slavnou kolínskou vodu vyrábělo výrobní Družstvo Vřídlo Karlovy Vary již od roku 1960/61. Stala se velice brzy ojedinělým patentovaným výrobkem na světě. Oblibu obdobnou té u nás však nedosáhla nikde.
Pohoštění, které měli všude: Obložený chlebíček
Věděli jste, že bývalé československé státní normy pro výrobky studené kuchyně popisovaly skoro sto druhů obložených chlebíčků? A věříte tomu, že jsou chlebíčky skutečně jen českou specialitou? Tak tomu úplně nevěřte - není tomu úplně tak, obložený chléb pojídal prý už v minulosti například jistý lord či dokonce Napoleon. Čtěte také: Vánoční trháky z dob socialismu. Jaké dárky si lidé nejvíce přáli pod stromeček?
V době socialismu se však v Československu staly chlebíčky masovým fenoménem pro různé typy pohoštění, Vánoce a Silvestra nevyjímaje. A hned tak ho nic už nepřekonalo.
Surovinám se meze nekladly, někdy však bylo třeba dost experimentovat, protože ne vše, co by si hospodyňky na chlebíčku přály mít, bylo v obchodech běžně dostupné. Psali jsme také: Uherák byl za socialismu většinou nedostupný, víte jaký salám si Čechoslováci zamilovali místo něj?
Každopádně domácí chlebíčky jako forma rychlého občerstvení pro návštěvy přežily až do současnosti. Pokud jde o kupované, nyní je prý na špici oblíbenosti chlebíček šunkový s hermelínovým. Čtěte také: Předvánoční šílenství v Československu? Ježíšek musel ustoupit, dominoval Stalin.
