Sběrové aktivity byly za socialismu hodně oblíbené. Co všechno se dalo zpeněžit a za kolik?
Sběrové aktivity byly ve školách žádané a celkem oblíbené. I proto byla šance pro ambiciozní děti získat v útlém věku svoji první funkci – být třídním sběrovým referentem.
Soutěžilo se ve třídách mezi žáky, kdo nasbírá víc sběru, soutěžilo se na úrovni školy a soutěžilo se dokonce i celorepublikově. Kdo zapojil do sbírání druhotných surovin široké příbuzenstvo a okolí, mohl na konci roku být odměněný zájezdem k moři! A když měl hodně štěstí, pak zájezdem na mezinárodní pionýrský tábor, který byl v zahraničí a někdy dokonce i v zemích, kam nebylo zcela běžné se jet podívat (například Švédsko). Ti, se štěstím menším, dostali většinou alespoň pěkné knížky.
Někdy se sběr nosil přímo do školy
Některé školy vyžadovaly nosit starý papír přímo do jejich prostor – odkud se pak hromadně odvážel a peníze za něj obdržené šly třeba na školní výlet nebo zájezd na hory pro sedmičkáře (děti v 7. třídě). Daleko častější a praktičtější bylo ale to, že sběr odnášeli či odváželi rodiče a jejich děti do sběren sami a do školy žáci přinesli jen lísteček, který potvrzoval, co do sběrny kdy odevzdali a kolik toho bylo. Právě počty kilogramů totiž hrály roli při soutěžení o to, kdo je lepší a kdo má tudíž šanci na nějakou odměnu.
Do sběrny pro pár kaček i třeba pro rozvrh hodin
I když by se mohlo zdát, že sběrové povinné aktivity byly otravné, většina tehdejších školáků to tak nevnímala. Byla to totiž příležitost, jak si vylepšit kapesné, navíc ve sběrnách často dávala obsluha po zvážení a převzetí surovin zajímavé prospekty, sběratelské archy s obrázky veteránských aut, zápalkové nálepky, karty, rozvrhy hodin či kalendáře (velmi často ilustrované a doprovázené obrázky dvojice Neprakta – Švandrlík). Pokud se za jeden kilogram starého papíru vyplácel padesátník, stálo za to papír střádat a jednou za čas se s ním do sběrny vypravit. Minimálně na zmrzlinu (kopeček stál 70 haléřů, točená 1,40 Kčs) se tak dalo poměrně lehce vydělat.
Sběrová loterie
V každém případě bylo i z hospodářského hlediska důležité, aby lidé věci do sběru dávali a tím pádem mohlo docházet k recyklaci surovin. I politické špičky však v 80. letech začaly zvolna přiznávat, že motivací k takovému konání není jen návrat surovin zpět do výroby, ale především též ochrana životního prostředí.
I proto odměny za odevzdávání sběrných surovin pamatovaly i na dospělé. Ti mohli při usilovném sbírání vyhrát v takzvané sběrové loterii motorku nebo dokonce auto.
Nutno dodat, že motivace ke sběru byla v době socialismu u nás asi dostatečně silná, protože statistiky hovoří o tom, že celkem 80 procent v ČSSR všeho vykoupeného starého papíru pocházelo z takzvaného lidového sběru – tedy od občanů.
Nejen papír, hadry a železo
Ve školách ale děti sbíraly (většinou sezonně) i jiné věci. V určitém období se požadovalo, aby žáčci přinášeli do třídy usušenou pomerančovou kůru, na podzim zase kaštany a žaludy. V létě to zase byly květy hluchavky, heřmánek, divizna.
To všechno už je pryč. Dnešní děti, a možná i jejich rodiče, by se nad takovým vzneseným požadavkem školy asi hodně podivovaly, nicméně k době před rokem 1989 to zkrátka patřilo. (Čtěte také: Zbožňovaní milionáři aneb jak se žilo řidičům v Československu).
