Léto pod stanem a jídlo z konzervy. To byly prázdniny pro většinu rodin v Československu

 Koktejl 
10. července 2019 10:25 / redakce
  34
📷
11 fotografií v galerii
Retro dovolená - na chatách i pod stanem Archív
V době normalizace a budování socialismu prostí Čechoslováci do exotických zemí nejezdili. Jednak jim na to nestačily většinou finance, jednak jim v tom bránila možnost cestování do řady zemí zejména na západ od nás. Přesto si ale i lidé v té době dovolenou a dny volna užít uměli.

Řada pamětníků vzpomíná na chvíle strávené pod stanem u Sázavy nebo u Berounky, protože nádherná příroda (nejen) v těchto lokalitách lákala trampy už za první republiky. Nelišila se proto ani léta sedmdesátá a osmdesátá. Oproti dnešním lidem vyjíždějícím pod stany byli však tehdejší táborníci mnohem skromnější.

Stany byly těžké, spacáky málokdy takové, aby ochránily před chladnými nocemi. Většinou – pokud nejela rodina, se cestovalo jen s malým stanem.

Obytný přívěs - to už byl v kempu luxus

Nejmenovanou „šlechtou“ v kempech byli lidé, co si mohli dovolit obytný přívěs, v kterém strávili dny volna. K němu neodmyslitelně patřila kempingová sedací souprava z hliníku, doplněná textilem. Nesměla chybět ani jídelní, většinou umělohmotná souprava, která se skládala z různých kelímků, hrníčků, tácků a nádob. Posloužila k servírování i složitějších jídel. A nutno dodat, že většina z nich se připravovala na ohni nebo různých přenosných vařičích vlastními silami.

Pomáhala Vitana, co „vařila za nás“, i různé konzervy. Zdatnější kuchaři a kuchařky, zvládali uvařit v takových polních podmínkách často oběd i o dvou chodech, k nejčastějšímu guláši dokázali připravit i vlastní knedlíky. (Čtěte také: Nákup za socialismu: Kolik stál a co jsme si odnášeli v síťovce?)

Do restaurací se chodilo sice také, ale zdaleka to nebylo dostupné denně všem. Díky vlastní přípravě jídel ale rodiny mohly strávit v kempech někdy i celé prázdniny.

Tátové odjížděli v pondělí vydělávat peníze

Takoví táborníci si vozili z domova i peřiny, aby se jim spalo jako v bavlnce. Otcové v pondělí ráno odjížděli do práce a na víkend se vraceli. Maminky, pokud nepracovaly a byly třeba na mateřské, zvládaly celkem husarské kousky. Dětské plínky – papírové opravdu nebyly - praly v potoce a sušily je nad ohněm. Ty nejšikovnější pak v kotlíku uvařily dětem v týdnu sem tam i ovocné knedlíky a tátům k jejich příjezdu na konci týdne obalily a usmažily řízky.

Večery se trávily společným povídáním a vyprávěním, hrály se karty nebo Člověče, nezlob se. A sedělo se u ohně, hrálo se na kytaru a zpívalo. Kdo neznal slova písniček, většinou si je mohl následující dny opsat ze speciálních zápisníků dalších táborníků. Bylo totiž téměř samozřejmé, že si do zápisníků i po dobu několika let lidé zapisovali texty a akordy různých táborových a trampských písniček, doplňovali je kresbami či nálepkami.

Chataři a chalupáři

Byli i tací, kdo si časem splnili sen a pořídili si chatu či chalupu. Přece jen to bylo lepší, než být ve stanu. Navíc se na chatách a chalupách dalo dokázat, že jsme skutečně národem kutilů, který si uměl téměř se vším poradit. A že to nebylo jednoduché, protože se v obchodech nedalo vše koupit, to si určitě ti starší z nás pamatují. Chaty bývaly a dodnes jsou většinou poblíž lesa a rybníků, takže umožňovaly majitelům trávit volný čas u vody a sbírat různé lesní plody. Ty se ideálně rovnou zpracovávaly.

Kdo nemá z té doby vlastní vzpomínky, určitě mu je představí názorně starší české filmy: třeba Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek nebo seriál Chalupáři.

K moři jen někdo

Dovolenou u moře si nemohl dovolit každý a pokud ano, jezdívalo se jen do zemí socialistického tábora. Tedy do Bulharska, Rumunska nebo do Německa. Kdo pracoval ve velkém podniku, měl naději na pobyt u moře vyšší. Takové firmy navíc prostřednictvím odborů – tehdy měly zkratku ROH (revoluční odborové hnutí) – mívaly i u moře malé chatky. Ubytování v nich bylo levné, z velké části dotované, takže dovolená se všemi radovánkami tak bývala pro celou rodinu příjemná a bezstarostná.

A protože neexistovaly v té době mobilní telefony. Dovolenkáři si nezapomenutelné chvíle zachycovali na fotografie a diapozitivy. A ty pak ukazovali návštěvám, které k nim zavítaly během roku. Běžné bylo posílat také z míst, která se navštívila, pohlednice. (Čtěte také: Přes 200 let chránily naše tajemství a předávaly vzkazy. Teď pomalu mizí. Co o nich ale víme?)

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Rihanna si rodinného života asi moc neužije. Zpěvák ASAP Rocky, se kterým má syna, byl obžalován za...

Styl

Jeseteří úplněk ve znamení Vodnáře vyvolá touhu po svobodě a lehkomyslnosti

Dům a zahrada

Lesní jahody lze pěstovat i na balkoně. V kvalitní půdě s mírně kyselým pH vám porostou dokonce lépe...