Revizoři v dobách minulých: Víte, kolik se platila pokuta za jízdu na černo a co nosili kontroloři na sobě?
První červencový den roku 1914 však přinesl podstatnou změnu a život černým pasažérům či zapomnětlivcům znepříjemnil. Cestující v pražské městské dopravě, která byla v té době pouze tramvajová, museli už platit pokutu, pokud se při přepravní kontrole nemohli revizorům prokázat platnou jízdenkou.
Motivem k zavedení nového dopravního řádu byla snaha sjednotit v základních rysech pravidla všech tramvajových provozů na rakouském území. Zavedením pokut se Praha inspirovala Vídní, kde se přirážky začaly vybírat v roce 1912.
Pokuta byla jedna koruna. Málo to nebylo
Původní výše pokuty měla být stejně jako ve Vídni 2 koruny, ale nakonec správní rada Elektrických podniků svůj návrh revidovala a v dopravním řádu Prahy se objevila pokuta pouze ve výši 1 koruny. I tak to nebylo úplně málo.
V Praze v té době platil pásmový tarif, odvozený podle počtu projetých pásem. Při jízdném, které bylo 30 haléřů za jízdu přes 10 pásem, proto černí pasažéři zaplatili pokutu celkem ve výši 3,3násobku jízdného. Pokud měl cestující platit jízdné 22 haléřů, jízda nad 3 pásma do 10 pásem, činila pokuta 4,5násobek jízdného a jestliže cestující jel nejkratší vzdálenost do tří pásem, za 14 haléřů, musel při ztrátě anebo nezakoupení jízdenky zaplatit 7,1násobek jízdného.
I tehdy se někdy volala pomoc strážníků
Jako kuriózní připomíná současný DPP skutečnost, že zpočátku vymáhání pokut se jako doklady o jejich zaplacení používaly starší stvrzenky na pokuty. Ty ale bývaly uděleny za poškození vozu, např. za rozbití okna. Pokud cestující odmítal pokutu zaplatit a nechtěl se ani legitimovat, byl průvodčí oprávněn přivolat „c. k. stráž bezpečnosti“.
Zavedení pokut však neznamenalo, že do té doby v pražské městské hromadné dopravě neexistovali revizoři. Ti prováděli kontrolu od počátku, tedy už i na koněspřežné tramvaji. Neměli ale na starosti jen nezbedné cestující, ale kontrolovali také provozní personál, především prodej a kontrolu jízdenek. A čas od času byli zvláštními úředníky kontrolováni i sami revizoři, zda svědomitě a důsledně vykonávají kontrolu.
Charakterizoval je tvrdý klobouk na hlavách
Zpočátku měli revizoři stejnokroj, ale časem začali používat přesně definovaný civilní oděv, včetně charakteristického „tvrdého klobouku“. Od 1. října 1904 (v roce 2019 tomu tedy bude 115 let) se revizoři při výkonu služby prokazují nezbytným služebním odznakem, jehož podoba se během více než století pochopitelně několikrát změnila. O bankovkách, kterými jsme platili v dobách minulých, jsme psali před časem.
Základní principy práce revizorů se ale během sta let nezměnily: Revizor se prokazoval služebním odznakem, uděloval pokutu (později přirážku), měl možnost zjistit totožnost černého pasažéra a v případě potřeby mohl zavolat strážníka.
V naší galerii se pak můžete podívat, jak šel čas s odznaky a jízdenkami Pražského dopravního podniku.
