Skákání panáka, přebíraná nebo krvavý koleno. Pamatujete si na hry, které jste si jako děti hráli venku?
Krvavý koleno
Za hororovým názvem, se skrývá obdoba klasické honičky. Existuje více verzí hry, základ ale zůstává stejný. Vybere se jedno dítě, které bude představovat Krvavé koleno. S dalším hráčem se domluví, v kolik hodin začne chytat děti, např. v pět. Pak hráči odříkávají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila..." až do páté hodiny. V tu chvíli hráč domluvený s Kolenem zakřičí: "Lampa zhasla!" a Krvavé koleno začne děti chytat. První polapený je nové Krvavé koleno.
Skákání gumy
Guma se nevyhnula snad nikomu, kdo v minulém století chodil do školy. Princip byl jednoduchý. Dvě děti, většinou holčičky, se postavily čelem k sobě a delší okrouhlou gumu si navlékly kolem kotníků. Dítě uprostřed muselo přeskákat určitou sestavu, postupně se ve skákání vystřídali všichni. Kdo to zvládl, postupoval o "třídu" výš, a guma se posunovala postupně do výše půli lýtek, kolen, půlky stehen a tak dále.
Skákat se venku mohl také panák. Takzvané skákání panáka je dětská venkovní hra, při níž děti přeskáčí dohodnutým způsobem na zemi namalovanou kresbu panáka. Ve světě je rozšířená a hraje se dodnes.
Cukr, káva, limonáda
Jedno z dětí stojí opodál zády k ostatním a odříkává: "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!" Na poslední slovo se prudce otočí a v té chvíli musí všichni "zkamenět". Jakmile se někdo pohne, je poslán na start. Při hře se často vyřizovaly účty a vzniklo hodně hádek na téma "já jsem se ale nepohnul".
Honzo, vstávej
Jeden hráč si stoupne před ostatní, např. na opačnou stranu místnosti. Každému postupně říká: "Honzo, vstávej" a dotyčný mu odpovídá otázkou: "Kolik je hodin?" Odpověď zní například: "Pět slepičích", "dva mravenčí" a "tři sloní" a "Honza" popojde o dané kroky dopředu. První, kdo dojde až k hráči na opačné straně místnosti, vyhrává.
Přebíraná
Klasická hra s provázkem. Předpokladem byly zručné prsty a dobrá paměť, protože stačila jedna chyba a muselo se začít znovu. V přebírání šlo pokračovat prakticky donekonečna, střídaly se figury "kolébka", "dopis", "voda", "oko" a další. (Dále čtěte:Legendární sovětská čokoláda: Příběh holčičky v hedvábném šátku, která okouzlila i Československo).
