Nejnovější

G-Shock v populární kultuře: Přehled ikonických kolaborací

Stejně jako v malých obchůdcích ve vsích a obcích však nebyl nákup v takovém obchodě jednoduchý. Kdo si dopředu neobjednal třeba chleba, mohl odejít s prázdnou taškou, maximálně naplněnou olejovkami a sušenkami. Chleba a pečivo se vozilo totiž většinou v takovém množství, aby uspokojilo místní obyvatele, ale zároveň, aby se nemusilo vozit zpátky.

Pojízdné prodejny byly zvláštní kapitolou družstevního obchodu. Vyjíždět i do odlehlých vesnic začaly hned po válce. Sortiment měly značně omezený, většinou představoval jen základní potraviny – vedle pečiva i konzervy a sušenky. Časem se některé vylepšily natolik, že nabízely širší sortiment, třeba i zákusky.

V každém případě bylo všem prakticky jedno, zda do obce přijížděla pojízdná prodejna upravená z nákladního auta nebo autobusu.

Chudé nákupy v chudých obchodech

Jak už bylo uvedeno výše, zásobování obchodů za socialismu leželo na bedrech družstev: Jednoty, Včely – Bratrství a Budoucnosti. Ta měla v Československu dlouhodobou tradici téměř 165 let. Vše se pokazilo únorovým převratem v roce 1948. Snahy ovládnout obchody se staly předmětem státního zájmu. A tak propaganda chrlila slogany typu: „Zboží z Jednoty do každé samoty“ nebo „Jednota zásobuje venkov“.

Zákazník ze společenských změn užitek neměl. Prodejci mezi sebou nepotřebovali soutěžit a konkurovat si, takže motivace přinést (či přivézt) něco jiného a odlišného nebyla žádná. Snad jen v místech, kde působil státní obchod a obchod družstevní, byl výběr pro nakupující přece jen bohatší.  

Pojízdné čistírny peří

Vedle pojízdných obchodů, přijížděly čas od času do vsí také například pojízdné čistírny peří. I na ty se mnohdy čekalo s netrpělivostí, protože byly běžné v té době peřiny i polštáře naplněné peřím – a to bylo třeba čas od času pročistit. Poté sloužily lůžkoviny další dlouhá léta – hospodyňky té doby jen počítaly s tím, že je třeba peří vložit do pořádného sypku. Pokud dnes už nevíte, co to je, pak to byla látka, v té době poměrně drahá, do které se peří vkládalo-napěchovalo a švadlena ho do něj zašila. V případě prošívané deky prošila. Vše se pak povléklo tak, jako dnes. I když výběr povlečení byl velmi omezený a cíchy byly ve srovnání s dnešními drahé. Však proto na ně mladé slečny šetřily, aby jimi byly vybaveny do manželství.

Taky pojízdná knihovna byla na vsích běžná

Závěrem je třeba zmínit to, že na čtyřech kolech příjížděly za vesničany v dobách socialismu i knížky. Pojízdné knihovny byly sice vyhlížené poněkud méně než obchody a čistírny peří, přesto své nezastupitelné místo měly také. Ne každý se dostal do města nebo střediskové obce, kde byly kamenné půjčovny knih, takže příležitost, kdy bylo možné si vybrat něco ke čtení v autobuse, byla vítaná. Ovšem i tady platilo to, že výběr knížek byl většinou velmi úzký. (Dále čtěte: Za socialismu se kouřilo i v nemocnicích. Jaké cigarety byly k dostání a kolik stály?).