Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Hluboko se zapsal nejen do podvědomí generací, ale na čas obohatil i náš slovník, výrazy vekslák, bony, tuzexová slečna, obléká se jako z "túzu" a další patřily ke koloritu dřívějšího jazyka. 

Rifle, žvýkačky, videopřehrávače

V prodejnách TUZEX jste si mohli koupit věci, o nichž jste snili a které jinak nebyly v celém RVHP ke koupi. Džíny „Rifle“, žvýkačky, značkový alkohol a cigarety, kalkulačky, videopřehrávače, ale i naše a západní automobily a další a další výrobky, které jsme znali jenom ze zahraničních filmů a časopisů. A zvláště lákavý byl pro ženy menších velikostí, protože naše oděvní závody začínaly s velikostmi u čísla 40. Ale v TUZEXU se dala koupit i velikost 38. Vzpomínáte, milé dámy? A to už přece jen za trochu shánění bonů a trochu toho rizika s jejich černým nákupem stálo.

Jak TUZEX vznikl?

Jak vůbec TUZEX vznikl a proč jej tehdejší komunistické vedení tolerovalo? Po "vítězství" pracujícího lidu v únoru roku 1948 se komunisté sice navenek a ideologicky odstřihli od kapitalistické minulosti a západního světa, ale realita byla přece jenom trochu jiná. Soudruzi pochopitelně potřebovali západní měnu i pro své hospodářství, a tak sháněli valuty, kde se dalo. Již v roce 1949 byl založen Darex, kde bylo možno nakupovat západní zboží za západní měnu.

A v roce 1957 pak byl založen známý TUZEX, který fungoval na stejném principu. Nakupovat zde bylo možné buď přímo za mrzký kapitalistický peníz, anebo za tzv. tuzexové poukázky, lidově zvané bony. Oficiálně se k nim dostal ten, kdo pracoval dlouhodobě či i krátkodobě a jednorázově v zahraničí. Jeho plat mu byl převáděn ve valutách do Živnobanky na tuzexové konto a šťastný majitel si pak mohl vybírat buď přepočtené Kčs, nebo právě bony.

Protože však takových lidí moc nebylo a nakupovat v TUZEXU, alespoň občas chtěli všichni, vyvinul se velmi záhy obchod s těmito poukázkami za již tenkrát tržním způsobem stanovený kurs, který se na dlouhou dobu ustálil na 5 Kčs za 1 bon. A bony se prodávaly přímo na ulici či v průchodech poblíž tuzexových prodejen. Pražáci jistě vzpomenou. Štěpánská, Lazarská, Dlouhá, Krymská, budovy podniků zahraničního obchodu Motokov, Kovo, Koospol a další místa. Nákup byl sice nezákonný, ale poměrně bezpečný, protože režim tento trh do jisté míry toleroval. Pouze čas od času se soudruzi rozhodli k akci a potom jsme mohli v TV zpravodajství vídat zátahy na prodejce bonů neboli veksláky. 

Zboží nejen ze západu

Ale TUZEX neprodával jenom zboží západní. I někteří naši výrobci do jeho prodejen dodávali své zboží. A tak jste zde mohli zakoupit Pražskou šunku v plechu, Becherovku, nebo na normálním trhu nedostatkové plzeňské pivo.

A TUZEX nebyl jen československý fenomén. Západní měnu potřebovaly všechny státy tehdejšího sovětského bloku, a tak podobné prodejny byly ve všech okolních socialistických státech. Například Poláci měli Pewex, Maďaři Interturist, v NDR byl Intershop a ušetřen nebyl ani bývalý SSSR, který měl své Berjozky. Kolik stál nákup za socialismu? Psali jsme zde.

Zlatá léta

Zlatá léta prožíval TUZEX, v osmdesátých letech. V roce 1988 měl roční obrat 250 mil. USD! To už byla hodně slušná částka. Podnik, který obchodoval kapitalistickým způsobem celá dlouhá desetiletí, však nápor skutečného kapitalismu nepřežil. I když dělal, co mohl. Například od července 1992 se dalo v jeho prodejnách nakupovat už zcela legálně za české koruny. Ale nic nepomohlo. V roce 1997 už jeho ztráta činila 120 mil. Kč a valná hromada rozhodla o jeho likvidaci.

A tak skončil fenomén, který nás i naše rodiče doprovázel od padesátých let. A konec to vůbec nebyl slavný.