Spartakiáda v bývalém Československu: Co všechno bylo k vidění a která skladba byla nejkrásnější?
Celostátní spartakiády, které se konaly od roku 1955 každých pět let měly být jedním ze symbolů údajného míru a spokojeného života v komunistickém Československu.
Přitom zpočátku komunisté myšlenku masové gymnastiky odmítali. Zejména prezident Klement Gottwald si ještě dobře pamatoval nepříjemný zážitek z posledního všesokolského sletu v roce 1948, který se stal obrovskou protikomunistickou manifestací. Čerstvě zvolený prezident pozoroval sokolský průvod a jakoby na povel se všichni ti pochodující sokolové od něj odvrátili, když procházeli kolem.
Když ale po Gottwaldově smrti v roce 1953 převzal prezidentský úřad Antonín Zápotocký, části sokolské obce, která s komunisty spolupracovala, se přece jen podařilo odpor zlomit. A obnovení tradice původních sokolských sletů prosadila, i když pochopitelně s úplně jiným ideovým podtextem a s názvem Spartakiáda. Akce se pak opakovala ještě pětkrát, pravidelně v pětiletých intervalech. Výjimku tvořil rok 1970, kdy se KSČ, v důsledku událostí z roku 1968, obávala shromáždění velké masy lidí.
Nacvičování bylo tak trochu "dobrovolně povinné". Odměnou za to ale býval výlet do Prahy s bydlením a stravou a to zdarma. Hromadná cvičení navíc sbližovala mladé lidi, a tak se po devíti měsících rodilo zpravidla víc dětí než býval průměr a ani tehdejší interupční komise nebývaly tak přísné. V Praze v době celostátní spartakiády pobývalo několik set tisíc lidí z celého Československa. Ti byli ubytováni na školách, studentských kolejích i jinde po celé Praze a blízkém okolí, proto v Praze ve spartakiádních letech začínaly letní prázdniny o dva týdny dříve.
Městská hromadná doprava měla po dobu spartakiády zvláštní režim, bylo zavedeno mnoho speciálních linek, v centru města panoval neobvyklý ruch. Třeba posílené linky tehdejších trolejbusů končily místo pravidelné otočky Hřebenka až u strahovských stadionů. Vojáci měli postaveno své vlastní stanové městečko v Břevnově na Vypichu na na pláni u obory Hvězda.
Poslední spartakiádu na Strahově vidělo v roce 1985 na milion a čtvrt diváků. Nikdo tehdy asi netušil, že se jedná o poslední spartakiádu. Mohutná akce na konci června opět přinesla monumentální podívanou. Na stadionu se střídaly jednotlivé věkové skupiny, cvičili vojáci, členové Svazarmu i rodiče s dětmi. Jedním z vrcholů se ovšem stala především skladba starších žákyň, které cvičily na píseň Michala Davida Poupata. Skladba ukazovala možné propojení diskotékové populární hudby s propagací šťastného mládí v socialismu. O nákupech v prodejnách TUZEX si přečtěte v jiném článku.
Ale vše rozhodně nebylo ideální. doprovodným jevem spartakiády 1985 se třeba stalo i řádění "spartakiádního" vraha Jiřího Straky. Konečná bilance jeho řádění - jedenáct napadených žen, tři vraždy a dva pokusy o vraždu. První oběť napadl Straka ve svých šestnácti letech právě v době konání spartakiády.
I náklady na tyto mega akce byly obrovské. Rozpočet první spartakiády byl 45 milionů a zisk jen 26,5 milionů Kčs. V roce 1980 už dosáhly výdaje 637 milionů Kčs, což byly opravdu obrovské peníze. Přípravy na spartakiádu v roce 1990 pak byly přerušeny sametovou revolucí. Pojďme si prostřednictvím fotogalerie zavzpomínat na nejkrásnější skladby.