Víte, kdy u nás za socialismu poprvé někdo zaplatil platební kartou?

 Koktejl 
25. dubna 2019 13:01 / Terezie Zamlynová
  0
📷
7 fotografií v galerii
Hotovost nahradit platbou kartou se stávalo běžné v Československu až po revoluci  Depositphotos
Prvními vlastníky platebních karet v Československu byli majitelé tuzexových kont. První taková karta byla u nás vydána v roce 1988. Průkopníky jsme v tom ale rozhodně nebyli, historie platebních karet ve světě byla podstatně delší. A tak cizinci u nás platební karty využívali už od roku 1968. Čechoslováci si museli však ještě více než dvě desítky let počkat.

Už je obecně známé, že ten, kdo měl za socíku přístup na Západ nebo alespoň k západní měně, se měl nesrovnatelně lépe než ti, co tuhle výsadu neměli. Patřila pouze vyvoleným, takže touha dosáhnout na to opravdu nestačila. Vybraná elita tak byla též první v naší zemi, která platební kartu do své peněženky mohla vložit, zatímco ostatní smrtelníci tahali vždy a všude za všech okolností hotovost. Platbu kartou tak pozorní diváci mohli postřehnout maximálně někde ve filmu, který se k nám ze Západu dostal.

Karta sloužila k výběru bonů nebo platbám v Tuzexu

První platební kartu pro československé občany vydala v roce 1988 Živnostenská banka. Šlo o takzvanou dispoziční kartu k tuzexovým účtům, která sloužila k výběru tehdejších odběrných poukazů podniku zahraničního obchodu Tuzex - lidově zvaných "bony". Později se jimi dalo platit i v obchodech Tuzex.

V zemích tzv. sovětského bloku se však první karty začaly vydávat o pár let dříve, a to v roce 1980 v souvislosti s olympijskými hrami v Moskvě. VISA, jako jeden ze sponzorů olympiády, se totiž dohodla se sovětskou cestovní kanceláří Intourist na vydání platebních karet pro sovětské sportovce a funkcionáře. Čas, kdy se dostala karta k nám, ale ještě nenastal.

Běžní Čechoslováci si museli počkat až do revoluce v roce 1989. Až poté se s platební kartou mohli setkat, protože Česká a Slovenská státní spořitelna začala zkoušet první bankomaty v Praze a Bratislavě. O rok později vydala Živnobanka první mezinárodní platební kartu VISA pro podnikatele a majitele devizových účtů.

Karty do pádu komunismu u nás hlavně v rukou cizinců

Ale pozor. To, že občané v socialistickém Československu nemohli mít (až na výjimky) platební karty, neznamenalo, že se s nimi na našem území nedalo potkat. Akceptace platebních karet v České republice, resp. v Československu, fungovala dlouho před tím, než u nás byla první platební karta vydaná.

Karta Diners Club se u nás oficiálně začala akceptovat v roce 1965. Trvalo však tři roky, než se s ní na našem území uskutečnila první transakce. Bylo to něco tak významného, že se dá najít přesné datum a důvod. Pomocí Diners karty někdo zaplatil za služby v pražské pobočce Čedoku přesně 24. 10. 1968.

Karta je už dáma se stovkou na krku

Ačkoli se nám zdá nyní platební karta jako něco samozřejmého, protože i u nás ji můžeme používat už téměř tři desítky let, ve světě je její historie podstatně delší.

První platební karty se začaly rozvíjet už ve 20. letech minulého století v různých formách - papírových, kovových či plastových kartičkách nebo žetonech. Každá společnost vydávala vlastní karty, zákazníci pak mívali peněženky nadité kartami místo penězi. Boom platebních karet se projevil v západním světě až po druhé světové válce, zejména v 50. a 60. letech.

Princip platební karty, která vypadala jako kartička nebo průkazka a zajišťovala nárok neplatit službu a zboží tady a teď, se zrodil v roce 1914. Stačilo jen podepsat stvrzenku.

Průkopníkem Western Union

Poprvé se taková kartička objevila u americké telegrafní a telefonní společnosti Western Union. Vybraným zákazníkům jednoduše nabídla, že nemusí platit za přepravní služby v hotovosti, ale můžou platit pohodlně kartami. Znamenalo to pohodlí, poněvadž platit takto se mohlo i na zaoceánských parnících. Navíc byla šance na to, že útrata bude vyšší, když platící osoba nemusela vydávat fyzicky peníze. Ostatně – to v mnoha případech platí dodnes, že?

Důležitým mezníkem pro platební karty byl pak rok 1949. Samozřejmě v zahraničí, Československo tenkrát řešilo úplně jiné problémy.

Kterak neměl podnikatel na útratu a vymyslel platební kartu

V uvedeném roce newyorský podnikatel Frank McNamara v restauraci při placení zjistil, že si zapomněl peněženku v jiném saku, do kterého se před setkáním s přáteli převlékl. Trapnou situaci již zažít nechtěl, tak byl vděčný za to, že mu z ní pomohl majitel restaurace. Nabídl možnost zaplatit útratu až na konci měsíce. Nakročeno ke kreditní kartě bylo i tady.

Přišly otázky: Proč by lidé měli být ve svém utrácení omezováni tím, kolik hotovosti u sebe nosi? Místo toho, kolik si mohou dovolit utratit? A odpověď si našel Frank McNamara sám. Založil klub, jehož úkolem se stalo vydávat svým členům úvěrové karty nazvané Charge Card pro bezhotovostní placení v restauracích (a později u všech smluvních hotelů, restaurací a obchodů), které s klubem uzavřou smlouvu.

Kartička si získala sympatie lidí raketovou rychlostí

V únoru 1950 se pak se svým partnerem Ralphem Shneiderem do restaurace, v které zažil trapas, vrátil. Tentokrát ovšem, když došlo na placení, vytáhl McNamara malou, z kartonu vyrobenou kartu a místo zaplacení účet jen podepsal. První kreditní karta s příznačným názvem Diners Club Card byla na světě. V odvětví platebních karet se této události říká „první večeře“.

A nápad dostal zelenou. Zatímco v roce 1950 vydala společnost Diners Club asi dvě stovky kreditních karet, na konci roku používalo kartu Diners Club už přes 20 tisíc lidí. Stejně rychle rostl počet smluvních partnerů, kteří kartu akceptovali (z původních 14 na 285 partnerů na konci roku 1950).

V následujících letech karta Diners Club postupně pronikala i do dalších zemí. Čtěte také: V 50. letech připravil stát Čechoslováky o úspory. Tam, kde se vzbouřili, tvrdě zasáhl.

Reklama
Nejčtenější články
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Hvězdy se podělily se svými fanoušky o „nezapomenutelný piknik“

Styl

Vyzrajte nad podzimem a nastartujte svůj imunitní systém. Pomůžou vám v tom tyto čtyři potraviny

Tech

Vlastnit či nevlastnit? Auto na „operák“ je dostupnější než kdykoli předtím