Vytvořte konkurenci pro Coca-Colu, znělo zadání soudruhů. Výsledkem byla Kofola
Historie Kofoly sahá až do roku 1959. Představuje výsledek zadané státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Pověřený úkolem byl Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., který měl jasné zadání. Základem kolového nápoje po našem měly být výhradně tuzemské suroviny a přírodní látky.
Doktor Blažek tedy namíchal na základě požadavků originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl původně ve farmaceutickém podniku Galena n.p. Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.). Se svým kolektivem ho pak technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků.
Jak na domácí kofein? Využít odpadní saze
A jak na tu dobu vzpomíná jeden z hlavních aktérů Jaroslav Knap? Tušil tehdy, jak dlouhá (a svým způsobem slavná) existence Kofolu bude čekat?
"Tak jsme nepřemýšleli. Pro nás znamenalo pro splnění úkolu seznámit se s velkým množstvím rostlinných materiálů, které byly upraveny jako směs drog s obsahem silic, hořkých rostlinných látek, tříslovin a dalších látek. Ve formě nálevu jsme je po filtraci doplnili karamelem a malinovým sirupem. Pak se ještě upravila kyselost a barva a přidal se kofein. Nutné bylo připravit i podklady pro nově vznikající technologii výroby. V celostátním rozsahu se kvůli tomu organizoval sběr bylin i pomerančové kůry,“ uvedl před časem pro média Knap. Odhalil dokonce, že jako zdroj domácího kofeinu se využívaly někdy i odpadní saze z komína pražíren kávy v pražských Vysočanech, ze kterých se tato látka izolovala.
Hlavní přísadou Kofoly byl však zmíněný sirup Kofo. Od roku 1960, kdy byla Kofola oficiálně představena, stál i za jejími následnými úspěchy. V 70. letech se totiž postupně v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou. Zřejmě i proto, že západní kolové nápoje jako Coca-Cola nebo Pepsi, byly výrazně dražší a méně dostupné.
K neopominutelným kladům však je třeba přičíst také to, že na rozdíl od klasických kolových nápojů má Kofola téměř o třetinu nižší obsah cukru a obsahuje až o polovinu méně kofeinu. Nenajdete v ní ani kyselinu fosforečnou.
A mimochodem, víte, že původní název limonády měl být Kofocola? Kvůli délce názvu a problémům s ochrannou známkou se ale nakonec její název zkrátil na Kofola.
Kofola frčela v socialistických hospodách i na koupalištích
Podle webových stránek tohoto nápoje se jeho produkce zvyšovala nejvíce v druhé polovině 60. a na počátku 70. let. Tehdy Kofola převážila svůj protipól „kapitalistickou“ Coca-Colu. Roční produkce v letech 1970 až 1972 činila 179 400 tisíc litrů (zdroj: Wikipedie).
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 Kofola musela soupeřit se zahraničními značkami, které vstoupily na nově vzniklý atraktivní trh. Nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Mnoho firem produkovalo své vlastní „kofoly“, ačkoli neměly s původní nic společného a jen použily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice firma Santa nápoje, sídlící v Krnově, vlastněná řeckou rodinou Samarasových. Čtěte také: Magické oko, kmínový likér nebo zelená. Pamatujete si oblíbené nápoje socialistických hospod a obchodů?