Největší módní sny: Po čem toužily ženy v Československu?
V 80. letech vstoupila do stojatých vod českých kabelek móda, která si vyžadovala mít koženou kabelku ve stylu lékařského kufříku. Toužily po něm všechny příslušnice ženského pohlaví, kterým jen aspoň trochu záleželo na pověsti těch, co drží krok s módními trendy. Nutno dodat, že z velké části zůstaly touhy nenaplněné. Tyto elegantní kufříky běžně v obchodech nebyly, ze zahraničí si je mohl přivézt jen málokdo. A navíc, jelikož byly z pravé kůže se speciálním kováním, byly na tehdejší poměry velmi drahé. V levnějším provedení stály tolik, jako byl slušný průměrný plat – 2500 Kčs! Dražší typy byly dokonce na prodej, a častěji bohužel spíš na černém trhu, kolem 5000 Kčs.
Přesto i v menších městech bylo možné některé štastné ženy s nimi v ruce potkávat. Aby dostaly příležitost jít s módou i obyčejnější Čechoslovačky, začaly se vyrábět a prodávat napodobeniny těchto tašek. Nebyly kožené, většina z nich neměla ani kování, ale minimálně tvarem tašky nedostupný skvost připomínaly.
Umělohmotné barevné košíky
Dříve, než i do Československa dorazila móda lékařských kufříků, zasáhla módní svět socialistických žen vlna umělohmotných košíků. Zpočátku se i ony vozily z Maďarska a Polska, nicméně v tomto případě se brzy objevily i v síti některých obchodů. Vzhledem k materiálu nebyly ani finančně nedostupné, a tak navzdory tomu, že se typ košíku hodil spíše pouze k vodě, nosily je ženy a dívky jako kabelky do práce, do školy i za zábavou. Výrobci dokonce vsadili i na dětské parádnice, takže brzy bylo možné potkávat ženy a holčičky s košíky v různých velikostech. Nutno dodat, že která žena takový košík neměla, jako by nebyla. A míněno i to, že v těch zhruba 2 až 3 letech, kdy košíky kralovaly, jim nemohl konkurovat ani proutěný a daleko vkusnější košík jakéhokoli tvaru.
Taška s dřevěnými uchy
Koncem 70. let zavládly v Československu látkové, háčkované či drhané tašky, ke kterým řezbáři nebo šikovní příbuzní vyřezali různé tvary držadel. Občas to byly velmi pěkné kousky a ženy a dívky proto někdy nosily takové tašky místo kabelky. Ostatně – ty, které je chtěly použít k nákupu nebo místo školní tašky, často o svoji parádu přišly. Ne vždy totiž ucha udržela těžší obsah, a tak mohla prasknout.
Školáci – spolehliví zákazníci
Dětí, a tudíž školáků, bylo hlavně v 70. letech v Československu hodně. A každé jednou muselo jít do školy a vyrazit do ní s taškou na zádech, v pozdějších ročnících přes rameno. Protože počet zákazníků byl tím pádem daný, dlouho se tehdy dominantní klatovský výrobce Kozak nesnažil hledat nějaké inovace a tašky nebyly nijak originální či nápadité.
K první novince po řadě let tak donutil tehdejší vedení podniku export. Vznikla celosvařovaná školní taška z plastu nazvaného Aratol. Až na konci 70. let pak přišla změna i pro československé školáky. Objevily se tašky s odrazkami ve tvaru zvířátek, s odrazkami ve tvaru očí, tašky potištěné postavičkami W. Disneyeho.
Královna tašek se jmenovala Botas
Skutečská firma Botana vyráběla sice hlavně sportovní zboží, ale srdce školáků té doby si získala oválnou, plastovou, tmavě modrou brašnou přes rameno lemovanou bílou bužírkou s nápisem Botas. Ta se hřála na výsluní obliby dlouhé roky, dokonce se dočkala i různých napodobenin od jiných firem. Čtěte také: 10 nedostatkových věcí, kvůli kterým se za socialismu muselo do fronty.
