Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Tehdy se chodilo, tak jako dnes na nějaký kroužek, do Pionýra. Co to vůbec bylo? Jednalo o mládežnickou organizaci, jejímž vzorem byla Všesvazová pionýrská organizace V. I. Lenina, která vznikla už roku 1922 v Sovětském svazu, a za dobu své existence vychovala spoustu oddaných soudruhů a soudružek. Tato organizace, v ČSSR nejprve pod názvem ČSM a později SSM, také pořádala pro děti a mládež pionýrské tábory, na něž mnozí jejich účastníci vzpomínají dodnes. V rámci objektivity nutno říct, že většinou v dobrém a s nostalgií.

Jiskra jasná

Cesta do Pionýra vedla nejprve přes období Jisker. To byli takoví pionýři - čekatelé. Jejich úkolem bylo plnit úkoly a získávat třeba moudrou sovu, pilnou včeličku, chytrého pejska, mrštnou kočičku. Vše bylo podmíněno slibem, na který byli zváni rodinní příslušníci a byl slavnostním aktem v rámci školy. Kdo by si nevzpomněl na jeho znění?

„Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná,
chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“

Po splnění úkolů byla jiskra čekatelem na to, aby se z ní stal pionýr/ka. K tomu docházelo zhruba v 9 letech dítěte – tedy ve 3. třídě.

Tábory jako věrný průvodce prázdnin

Pionýrské tábory byly většinou dětskými tábory, jaké je možné vidět i jinde na světě. Ovšem ideologie (a hlavně vedoucí, kteří jí byli zasaženi) si žádala své. Někdy šlo o úsměvné příhody, jindy s trpkou příchutí.

Jestliže šlo o druhý případ, pak většinou byl problém v tom, že pionýrské tábory  s jejich někdy vojenskou disciplínou vychytanou do nejmenších detailů a bezohlednou k věkovým zvláštnostem dětí, přiváděly pionýry až k pláči. Ne každý totiž zbožňoval každodenní ranní nástupy, dopolední a odpolední zaměstnání, brzké večerky. A když se to podpořilo zapálenými soudruhy a soudružkami, co se snažili na dětech podepsat ideologicky, odpor se dal pochopit.

Marxismus-leninismus

Snaha „nalejt“ do nebohých školáků trochu základů marxismu-leninismu a dalších podobně záživných témat měla za následek, že vychovat z dětí zapřisáhlé svazáky a později „komunisty“ nebylo jen tak jednoduché. Přesto to ne všichni zaujatí dospělí nepodceňovali a dělali, co bylo v jejich silách. Ideologie se tak promítala i do orientačních závodů nebo takzvaných stezek odvahy či pochodové hry nazývané šipkovaná. K posílení světového míru přitom nechyběly ani budovatelské písně. Ty se nesly kolikrát údolím nebo v blízkosti lesa i u táborového ohně.

Husákovy děti nesměly být padavky

Mnohé pionýrské tábory měly i další specifika. K zocelení (nejen) „Husákových“ dětí (děti narozené v 70. a 80. letech, pozn. red.) se pořádaly třeba též celodenní výlety. Bez ohledu na počasí, takže klidně i když lilo jako z konve. Oblíbené u některých (zřejmě trochu sadistických) soudruhů vedoucích byly též různé „super“ hry, jako hledání zemljanky s partyzány. Vše ideálně s dětmi v krojích – v tomto popisovaném případě v kroji  se zelenou khaki košilí a pionýrským šátkem, hnědými nebo zelenými kalhotami či kraťasy (s nápisem na přezce opasku: Vždy připraven!).

Nejlepší jeli do Artěku

Dnes už se méně ví, že existovaly dokonce mezinárodní pionýrské tábory, takže děti z jiných států, tedy pochopitelně těch ideologicky spřízněných, mířily k nám. Ale na oplátku děti z Československa zase jezdily do zahraničí.

Vrcholem pro všechny uvědomělé pionýry z ČSSR byly tábory v SSSR. Právě v Sovětském svazu se nacházelo místo, které se v tomto ohledu stalo legendou. Jednalo se o Artěk na Krymu, kde se pionýrská dostaveníčka konala od roku 1925 a zúčastnily se jich miliony dětí z celého východního bloku. Čtěte také: Čtyřlístek letos slaví padesátku. Znáte příběh zvířecích hrdinů, kteří okouzlili ČSSR?