Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Asi i proto se májky dříve stavěly nejen na venkově, ale i ve městech. Ve zprávě jednoho pražského kazatele z 18. století se mluví o tom, jak se Praha začátkem května zelenala množstvím májek. Bývalo pravidlem, že se ozdobený strom stavěl před městskými radnicemi, před okny zámků i před domy vrchnostenských úředníků.

Zemská vláda sice vydávala opakované zákazy máje stavět, protože tím vznikaly škody v obecních i panských lesích, ale moc platné to nebylo. Ono totiž na druhou stranu zase bylo pro poddané téměř povinností postavit své vrchnosti a úředníkům jako výraz pocty máj. Když to udělali, někde za to dostávali jako odměnu sud piva.

Stromy na máje (májky) musely být silné a vysoké. I proto byl někdy problém s tím, jak je na místo dopravit. Druh stromu byl různý, užívaly se smrky, jedle i borovice, oblíbená byla i bříza.

Ověnčený strom je také symbolem lásky

Kromě ústředního (největšího) stromu bývalo zvykem ještě stavět i menší májky – upravené a zdobené. Ty byly symbolem lásky, proto je chlapci stavěli před domy svých dívek. Když jich bydlelo v domě víc, klidně stávalo před jejich dveřmi i několik takových stromů. V takovém případě na nich byly pro pořádek umístěné cedulky s jejich jmény.

Z 19. století by nalezený popis tohoto obyčeje, v kterém se uvádí, že zvyk postavit májku se však týkal jen dívek „zachovalých“, což v té době znamenalo, že byly panny.

Svátek lásky

Jak už je naznačeno výše, 1. květen není jen dnem stavění májek. Je to též den spojovaný s láskou, což je zásluha hlavně Karla Hynka Máchy. Jeho Máj se stal jednou z nejznámějších básní a snad všichni někdy recitovali verše: „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas…“

Svátek dělnické třídy

Podstatně méně romantiky je spojeno s tímto dnem, pokud připomeneme také to, že se stal největším svátkem dělnické třídy v době, kdy vrcholily boje o její sociální a ekonomická práva.

V květnu roku 1866 v Chicagu probíhala generální stávka amerických dělníků. Právě v ní se snažili prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Začala 1. května a o několik dní později bylo naplánováno, že skončí masovou demonstrací. Do shromážděných lidí však někdo vhodil bombu. Ta zranila několik policistů, jednoho dokonce zabila. Odvetou byla policejní střelba. Na jejím konci byli mrtví demonstranti a stovky zraněných. Vůdci demonstrace byli zatčeni a čtyři z nich popraveni.

Nastalo zděšení, dělníci po celém světě byli přesvědčeni, že došlo k nespravedlivému odsouzení. Nakonec byli ti, co unikli popravě, amnestováni – i když to trvalo řadu let.

Chicagské události se však navždy staly symbolem a jejich výročí dělnickým svátkem. V roce 1889 byl 1. květen vyhlášený jako den mezinárodní solidarity dělníků.

Dobrovolně povinná účast

U nás se v roce 1948 pojily prvomájové oslavy s komunistickou vládou. Z původně oblíbených a radostných svátků se staly dobrovolně-povinné prvomájové průvody s mávátky, politickými hesly na transparentech a soutěžením o nejlepší alegorický vůz nebo nejlépe vyzdobené okno.

Možná jen málokdo ví, že prvomájových oslav se pokusila v minulosti chopit i katolická církev. Oslavy, veselice a průvody tehdy chtěla spojit s oslavou svátku svatého Josefa, kterého nazvala patronem dělníků.  Podle bible byl tesařem, takže k dělníkům měl skutečně blízko. Jak však víme, tento pokus církvi nevyšel. (Čtěte také: Čarodějnická, Valpuržina nebo filipojakubská noc? Podstatná byla ochrana před zlými mocnostmi).