Rady nevěstám z roku 1894? Za 60 let už bylo všechno úplně jinak
Mladé ženy, které vstupují do manželství, už dnes sexuální rady, až na skutečné výjimky, většinou nepotřebují. Před 120 lety to však bylo jiné. Dnes se nám to může jevit jako úsměvné či nemožné. Koneckonců – posuďte sami. Úryvek z dobové sexuální příručky vyšel dokonce v tehdejším tisku.
Představený čtenářům byl takto: Rady a pokyny pro mladou nevěstu, kterak se chovati a jak zacházeti s intimními a osobními vztahy ve svazku manželském ku prospěchu nezrušitelnosti této požehnané svátosti a pro slávu boží (viz fotografie ve fotogalerii).
Zápornou chvílí pro nevěstu je svatební noc
Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádné vychování, jest svatební den paradoxně dnem nejšťastnějším a nejhrůznějším zároveň.
Zápornou chvílí je svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko, šokující pravdu. Některé ženy očekávají zkoušku ohněm a svatební noci s radostí. Takových pocitů se vyvarujme. Nikdy by nemělo upadnout v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství se stane jen místem pro ukájení živočišných tužeb.
Ačkoli je sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný a ponižující zážitek, musí se přetrpěti. Odměnou budiž svátost monogamního domova a děti, jež touto cestou vznikají.
Přetrp, nevěsto, aspoň rok dva styky týdně!
Moudrá nevěsta statečně protrpí nejvýše dva sexuální zážitky týdně v prvních měsících manželství a postupem času by se měla všemi způsoby snažiti, aby se četnost styků snižovala. V tomto ohledu se použíti dá předstíraná nemoc, ospalost či bolest hlavy.
Dobrá manželka může čekat, že do konce prvního roku manželství se jí podaří snížit častost intimních sblížení na jedno týdně a do pátého roku svazku manželského na jedno měsíčně. Mnoha ženám se podařilo do desátého výročí sňatku poroditi děti všechny a docíliti úplného ukončení sexuálního vztahu se svým manželem. Většina mužů je od přírody perverzních, a když žena vyjde i jen půl kroku vstříc, může to znamenat příval nejodpornějších výmyslů jeho.
Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby muž viděl její tělo neoblečené, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo jí.
Pokud se sexu nejde vyhnouti, jest nezbytné, aby se provozoval v naprosté tmě.
A o 60 let později to bylo takto
Není třeba zdůrazňovat, že erotika mezi lidmi byla vždycky, ve všech společenských vrstvách či zřízeních. V určitých obdobích se však stávala tabuizovaným tématem. Několik desítek let tomu bylo v Československu i v době socialismu. Neznamená to však, že tu erotika nebyla. V 60. letech se dokonce zdálo, že prudérnost v Československu dostane na frak. Ale nakonec to přišlo až o pár desítek let později.
První vlaštovky toho, že se u nás něco děje a začínáme se otevírat erotice, se projevily ve fotografiích. A ano, v aktech. Byla to taková satisfakce po letech odříkání. Ke špičce se dostali fotografové v letech 1968 a 1969, kdy se zdálo, že je svoboda na dosah a odrazilo se to i v uměleckých oblastech včetně fotografií.
Striptýzové podniky
Pokud bychom zalistovali v tehdejších časopisech, našli bychom tam snímky různě obnažených žen a dívek včetně těch, které bylo možné vidět v té době v otevřených striptýzových podnicích, třeba ve Varieté Praga. Ovšem vidět se veřejně svlékat ženu bylo možné i v jiných částech republiky. A podle různých zdrojů dokonce ještě dřív, než v Praze.
Letos v létě to bylo již 51 let, kdy se v bývalém Československu poprvé konala předtím zapovězená veřejná striptýzová show. Bylo to v rámci doprovodného programu mezinárodní bižuterní výstavy v Jablonci nad Nisou.
Úspěch byl obrovský, a tak vznikly v tomtéž městě takzvané Večery milostné poezie. Vstupné na ně bylo 100 Kč (desetina průměrného platu v 60. letech), součástí vstupenky byla i konzumace do výše 45 Kčs. Jen pro zajímavost, litr benzinu stál tehdy dvě československé koruny, láhev vína 17 a třeba jízdní kolo 500 Kčs.
V místní vinárně se střídaly celkem tři striptérky. Možná by jich bylo časem i po celé ČSSR víc, protože se začaly objevovat do té doby naprosto nepředstavitelné inzeráty. Byly to nenápadné plakátky, na kterých se lákaly mladé ženy na neobvyklou práci. Visely například ve výlohách pražských podniků celé léto 1968. Ovšem jakmile v srpnu přijely invazní tanky a vytrácela se svoboda, zmizely z nočních varieté také striptérky. (Psali jsme také: Trochu nestydatě: Jaké spodní prádlo se nosilo za socialismu).
Plzák: Striptýz není zdraví škodlivý
Veřejné svlékání, i když většinou nebylo až do úplné nahoty, což návštěvníkům, kteří zaplatili za vstupné na tu dobu opravdu nemalou částku, vadilo, se ale objevilo krátce i v Československé televizi. Počátky striptýzu v ČSSR zde byly opatrně zaznamenány v pořadu Krása bez závoje. Vystupoval v něm už tehdy populární sexuolog Miroslav Plzák. Ten divákům prozradil, že striptýz není zdraví škodlivý.
Autoři této na dlouhá léta průlomové reportáže spočítali, že v Československu bylo tou dobou celkem dvacet pět striptérek. Jedna tedy připadala na šest set tisíc obyvatel včetně kojenců.
Když však přijely tanky spojeneckých armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968, vše se zastavilo i v této oblasti. (Dále čtěte: 10 nedostatkových věcí, kvůli kterým se za socialismu muselo do fronty).
