Pamatujete na dívenku z vánoční čokoládové kolekce: Jakou oměnu dostala za focení?
Vstupovala přitom do domácností všem Čechoslovákům té doby, protože nebyl snad žádný, který by kolekci nedostal v práci nebo si ji na Vánoce nepořídil.
Michaela Beránková se narodila v roce 1971, tedy na začátku aktivně vyvolané populační vlny, a stala se tak jedním z prvních takzvaných Husákových dětí. Vypadala mile, sportovala a hezky a šťastně se usmívala.
Hned na začátku ale nutno říci, že na fotografiích nebyla jen Michaela, ale také její sestra Zorka. Vyhlédla si je v roce 1977 fotografka, která v obou dívenkách viděla naplnění své představy holčiček, které by měly zdobit na obrázku vánoční kolekci. Tehdy roztomile usměvavé holčičky strávily v bytě fotografky celkem tři dlouhá odpoledne. Dneska by jim za to přistálo na účtech asi pěkných pár desetitisícovek, tehdy dostaly během fotografování vždy čaj a v závěru od čokoládoven několik krabic kolekcí.
Pomohla náhoda
Castingy se v té době moc nedělaly, na fotografování vůbec, takže k focení přišla Michaela vlastně náhodou. Na tréninku moderní gymnastiky si ji i její setru Zoru vyhlédla cvičitelka, která zároveň fotila na zakázku. Dnes je jí 47 let a má tři děti.
Fotografování bylo v době normalizace zcela odlišné od toho, jak probíhá nyní. Ani u reklamního focení, jakým vznikající obrázek na kolekci jednoznačně byl, neexistovala žádná produkce, kostymérna, maskérna. A dokonce ani ateliér!
Jak před časem popsala Michaela médiím, produkci zastala trenérka a maminka obou gymnastek, maskérna se omezila na lehké nalíčení. A jako ateliér posloužil trenérčin byt, zatímco kostýmy ušila babička dívek. Byla totiž švadlena.
A na co ráda dodnes Michaela vzpomíná? V mysli jí utkvělo to, že trenérčin byt byl malý, ale žilo v něm několik koček, které se při focení procházely po bytě. Dívenky se tak alespoň zabavily a odreagovaly. Stromeček, u kterého se focení odehrávalo, byl umělý, protože snímek vznikal na začátku října. Živé stromky nebyly k sehnání.
Fotografování trvalo několik hodin
Celé focení bylo podle jejích vzpomínek krásné, i když namáhavé. „Každá ze tří zkoušek trvala několik hodin a já jsem musela dlouho stát a natahovat ruku ke stromečku. Bylo to namáhavé, ruka mě už bolela a bylo mi navíc horko od světel. Když se mi však nějaká figurka roztavila v ruce, a to nebylo tak zřídka, mohla jsem si ji za odměnu sníst,“ vylíčila nyní v dospělosti médiím zkušenosti ze svého „modelingu“ Michaela. Přiznala dokonce, že z celé kolekce jí tenkrát chutnal nejvíc malý Mikuláš plněný bílým fondánem.
Kolekce s podobenkou Michaely se prodávaly ještě po revoluci
I když se tehdy jednalo o neplacenou, ale zajímavou zkušenost, měla i svá nesporná pozitiva. Holčičky se staly v té době svým způsobem slavné. A vydrželo to dlouho, rozhodně ne jen jednu sezonu.
Michaela se s kolekcemi a jejími a sestřinými obrázky dětských tváří setkávala na pultech prodejen už i v době, kdy byla dospělá a v Československu panoval jiný režim. I po více než 15 letech byli lidé okouzleni tím, když se jim přiznala, že ta dívenka na krabici kolekce je ona a její sestra.
Těžko se však dnes již komukoli dá vysvětlit, že i přes mnohaleté opakování obrázků na obalech z toho ani jedna dívenka nikdy neměla více než ony čtyři krabice kolekce. Dnes už by podobný „obchod“ takto proběhnout nemohl. Socialismus byl však natolik odlišný, že byl takový postup běžný a nikdo se nad ním nepozastavoval. Znáte příběh dívky z československé desetikoruny? Čtěte více.
