Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Historie Králičího ostrova je opravdu dramatická a temná. V letech 1929-1945, dlouho před vypuštěním králíků, zřídila japonská císařská vláda továrnu na výrobu různých chemických zbraní. Vzhledem k tomu, že Ženevský protokol zakázal použití chemických zbraní ve válce, byl ostrov Okunošima prakticky vymazán z mapy. Podle The New York Times byl jed, který zde vznikal, hořčičný plyn, fosgen a další podobné látky. Japonci jej použili proti čínským vojákům a civilistům ve 30. a 40. letech během války v Číně, podle některých odhadů tím zabili asi 80 000 lidí. Ostrov se stal tajným místem kvůli své diskrétní poloze a vzdálenosti od civilního obyvatelstva. Dokonce i přístav, ze kterého se dá doputovat na ostrov, se dodnes pyšní silnou zdí, která jej odděluje od zbytku města. I v současnosti se navíc nachází na ostrově velké množství anglických cedulí s nápisem „Zbytky skladu jedovatých plynů“. Které jsou tu ještě z doby, kdy zde armáda připravovala chemické útoky.

V podstatě zůstává Okunošima něčím jako historicky bolestivým místem. Ostrov byl pro Japonce nazván „místem pro pocit viny“ – připomínkou toho, že Japonsko, zničené hrůzami atomové bomby, mělo své válečné hříchy.

A tady přicházejí první zmínky o králících. Ne však v podobě, v jaké bychom si to přáli. Je to smutné, ale byli zde drženi jako subjekty pro testování chemických zbraní, zavedené v roce 1929. To vedlo k přesvědčení, že dělníci mohli po válce vypustit zajatá zvířata na ostrov. Většina odborníků však s touto verzí událostí nesouhlasí. Podle hlášení, je však američtí vojáci koncem 40. let minulého století usmrtili. Neexistuje žádný důkaz, že dnešní zajíčci jsou přímými potomky svých válečných přátel a příběh, který za vznikem tohoto roztomilého místa stojí, také není pěkný. Nicméně na ostrově králíci přebývali už tehdy.

To pěkné, s čím se tu setkáváme dnes, se táhne od roku 1971, kdy základní škola vypustila na Okunošimu pouhých osm králíků. Bez jakýchkoli predátorů, kterých by se museli obávat, se tito rychle se rozmnožující savci rozmnožili na svou současnou populaci, která je údajně v tisících. To znamená, že to technicky nejsou ani divocí králíci, ale spíše jde o obrovskou kolonii divokých, domestikovaných králíků, kteří obývají ostrov více než 40 let.

Není zcela jasné, jestli to bylo přesně takhle, množí se zvěsti, že zajíčky na ostrov přivezl britský pár nebo je v roce 1971 vypustila blízká škola. Odhady se liší, ale v roce 2007 žilo na ostrově asi 300 králíků, v roce 2013 zde bylo kolem 700, takže můžete jen hádat, kolik jich je nyní, ale naposledy se číslo pohybovalo nad tisícem. Nejsou jich však miliony, takže nečekejte, že jich uvidíte tolik, pokud přijedete. Mají pro sebe přece jen celý ostrov. Budete zklamaní, pokud byste hned, jak vyskočíte z trajektu, čekali doslova moře chlupatých kamarádů.

I v dnešní době však nemají králíci na ostrově vyhráno a spolu s lidmi, kteří sem přicházejí, musí čelit problémům. K dnešnímu dni je ostrov hostitelem hotelu Kyukamura Ōkunoshima spolu s golfovým hřištěm a muzeem plynu. Hotel však při jednání se zvířaty zaujímá nedbalý přístup, přitom ve svých marketingových materiálech používá králíky jako lákadlo.

Králíci také v podstatě čekají na to, až je někdo nakrmí, takže jsou k lidem až přehnaně přátelští. Evropští králíci, kteří obývají Okunošimu, jsou přirozeně býložravci. Také je o nich známo, že žvýkají listy, kořeny, dřevo a semena a někdy si i udělají svačinu z trusu. Samozřejmě jsou také velkými milovníky zeleniny, tahle zvířata jedí mrkev, hlávkový salát a zelí, takže pro turisty není vůbec těžké přinést jim něco vhodného k jídlu, aby nakrmili zvířata, když je navštíví. Jsou dobře krmení, bez predátorů a tráví čas povalováním se a nechávají se fotografovat podlézavými lidmi.

Plány, co dělat s trvalými obyvateli Králičího ostrova, jsou však i v současnosti velmi nejednoznačné, protože počty turistů stále rostou. Takashi Seki, z ministerstva životního prostředí navštívil ostrov osobně. Podle něj si s nárůstem turistů králíci na lidi zvykli. Opatření zde však diktuje již zmiňovaný hotel.

Nově nalezená popularita Králičího ostrova může mít neblahý vedlejší účinek. Všichni návštěvníci krmení divokých zajíčků vedli k neudržitelnému populačnímu boomu, který zničil ekosystém ostrova, zvířata jsou tedy nyní na turistickém ruchu a krmení lidmi zcela závislá. Podobně, čím a kdy jsou králíci krmeni, ničí jejich zdraví, což má za následek, že po dvou letech umírají. Stejně tak ale brzo zemřou hlady, pokud je lidé krmit přestanou. Často dostávají zelí, což není nejlepší volba, protože může způsobit nadýmání a má nízký obsah vlákniny, což zvířata potřebují hodně, aby zůstala zdravá. Oni jej ale milují, a jak všichni ví, zvíře si vezme i to, co nesmí, protože z podobných věcí nemá rozum, a to zakázané obvykle nejvíc chutná.

Cyklus rozmachu a propadu, kdy jsou krmeni tunou jídla za slunečných dnů během svátků a vůbec nic v deštivých dnech, kdy nikdo nepřijde na návštěvu, problém ještě zhoršuje, protože králíci potřebují stálé množství potravy a na nich zbývá jen velmi málo vegetace. Ideální by pro ně byl ostrov, kde mohou jíst, když tu nejsou turisté. Pokud totiž králík nejí v pravidelném množství a intervalech, stává se, že se mu zničí trávicí soustava, dochází k tvrdnutí jater a dalším potížím, které zkracují život. V zajetí se při správné péči přitom dožívají 6 až 9 let. Ve skutečnosti se tedy za vší tou roztomilostí skrývají skutečné problémy.

Autorský článek. Další zdroje: Env.go.jp, Animaldiversity.org, Nytimes.com, Petsmagazine.com,