Za socialismu se o škodlivosti cigaret nemluvilo, zahraniční značky fungovaly jako velmi účinný úplatek
Za socialismu byla k mání dokonce řada značek cigaret zahraniční výroby, ale bylo jen málo lidí, kteří je kouřili. Důvod byl jen jeden. Ameriky totiž byly tak drahé, že v přepočtu na dnešní měnu vycházely podle typu na 200 až 300 korun.
Ameriky jako úplatek
Zahraniční cigarety známých značek se sice kupovaly, ale většinou ne pro osobní spotřebu. Taková krabička amerických cigaret totiž dokázala doslova zázraky, když jste potřebovali nějaké zboží, které bylo k sehnání jen "pod pultem", nebo jste potřebovali nějakou službičku, která jinak byla od oficiálních úřadů nedostupná.
Ameriky tedy fungovaly jako velmi účinný úplatek a cigarety kolovaly doslova v řetězci, protože nikdo nechtěl něco tak drahého jen tak vykouřit. Kdo tedy za něco dostal krabičku zahraničních cigaret, obvykle ji zase posunul dál, když sám něco sháněl.
Kouřily se především domácí a bulharské cigarety
Socialistickému trhu s cigaretami ze zjevných důvodů vévodily tedy především domácí značky. Některé se zachovaly dodnes, jiné už zanikly. Mezi ty nejznámější patří cigarety značky Lípa, které se začaly vyrábět v roce 1959, v krabičce jich bylo deset a stály tehdy 2 koruny.
Lípy spolu se slovenskými cigaretami značky Partyzánka patřily až do konce šedesátých let k nejprodávanějším cigaretám, protože obě značky byly nejlevnější.
Postupně je ale začaly vytlačovat ze socialistického trhu modernější značky, takže jejich výroba nakonec skončila. Na trhu také byly cigarety dovážené z jiných socialistických států, pamětníci si jistě vybaví bulharskou značku Clea, tyto cigarety stávaly 6 korun.
Československý tabákový průmysl postupně uváděl na trh nové a nové značky, některé bez filtru, jiné luxusnější. Všichni si jistě pamatují, jak v osmdesátých letech obíhali trafiky a sháněli konkrétní značku českých cigaret v tvrdé krabičce. Ty byly dokonce kvůli svému obalu dražší a také částečně v osmdesátých letech sloužily jako úplatek. Právě kvůli vzácné tvrdé krabičce, jež tolik připomínala balení zahraničních cigaret.
Dá se říci, že největší rozmach československého tabákového průmyslu přišel právě v osmdesátých letech, kdy se na trh dostala celá řada nových značek. Samotná fabrika, která sídlí v Kutné Hoře, ale byla po roce 1990 odkoupena zahraniční firmou, zachovala jen část původně vyráběných československých značek. Psali jsme také: Uherák byl za socialismu většinou nedostupný, víte jaký salám si Čechoslováci zamilovali místo něj?