Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Speciální krabice, které sloužily k uchování našich tajemství, téměř nikdy nebyly koupené. Tedy samozřejmě vyjimky byly, podle nátury, takže se pak milé drobnosti uchovávaly v malém kufříku potištěném obrázky z kreslených seriálů nebo ve šperkovnici ve tvaru knížky, která byly vyrobena z překližky a dala se koupit v prodejnách se suvenýry nebo dárkovými předměty.

Jinak k úschově před světem (dospělých a starších sourozenců) byly využívány hlavně krabice od nějakého zajímavého (skoro vždy zahraničního) zboží, nebo vyrobené krabičky či truhličky. Speciálně v uvedeném období 70. a 80. let to často byly krabičky sešité bavlnkou nebo chemlonem z různých druhů pohlednic. Tvůrčí typy pak nepohrdly ani obyčejnou krabicí, kterou si polepily obrázky podle svého gusta.

Štěstíčka za kačku

Milým drobným dárkem pro děti bylo takzvané „štěstíčko“. Prodávalo se v Hračkárnách za 1 Kčs. Býval v ní uložený prstýnek, náramek, korálky nebo panáček z korálků. Kvůli příznivé ceně to tak byl i častý dárek od stejně starých kamarádů a kamarádek nebo dokonce prvních dětských lásek. I proto se obsah krabičky často objevoval mezi věcmi, které si děti v době normalizace rády uschovávaly.

Malá hra do kapsy - kostičky

Hlavně v 70. letech měly děti po kapsách i v uvedených krabičkách umělohmotnou hru s několika kostičkami. Posouváním se vytvářely číselné kombinace – které pomáhaly školákům s matematikou.

Malá lahvička s drobnými bonbonky a panenkou

Oblíbené bonbony v ještě oblíbenějším balení bohužel na konci 80. let z československého trhu zmizely. Stály kolem jedné koruny, obsahovaly barevné bonbony připomínající dnešní zdobení na vánoční cukroví. Tvar balení odpovídal kojenecké lahvičce, kolem hlavy s dudlíkem byla přidělána ještě malá asi dvoucentimetrová panenka-miminko. Když dítě  bonbony snědlo, lahvička se dál používala jako hračka pro holky a jejich panenky.

Nůž „rybička“

Nožík s rukojetí ve tvaru rybičky svoji oblibu neztratil do dnešních dnů. Kluci (i některé holky) ho většinou dostávali jako dárek od tátů nebo dědů a byli na něj velmi hrdí, protože je katapultoval alespoň v jejich očích mezi velké kluky. Samozřejmě, že jen ti nejotrlejší měli dovoleno nosit nožík denně v kapse. Častější byl příkaz, aby zůstával uložen jen pro speciální příležitosti. A v takových případech býval právě mezi uvedenými poklady.

Malá televizka s obrázky

Velmi oblíbeným dárkem i vzájemně mezi kamarády byla malá několikacentimetrová televize, do které se dívalo jako do kukátka. Obrázky v ní se ale neměnily obracením, nýbrž mačkáním knoflíku. Někdy nabízela televize obrázky z pohádek, jindy obrázky českých měst a turistických míst. Stála také jen pár korun, takže dostupná byla i ze skromného kapesného.

Holčičí sponky do vlasů

Zatímco kluci mívali mezi svými poklady již zmíněnou kudličku nebo angličáka (malé autíčko dovezené ze zahraničí bylo skutečným klučičím pokladem!), holky si schovávaly různé parády do vlasů. Na výběr bylo několik druhů, takže skutečné parádnice mohly každý den překvapit nejen jiným účesem, ale i tím, čím si culík nebo copánek sepnuly. Berušky si asi vybaví každý, ale vzpomenete si na kopretinky, kuličky nebo motýlky? (Dále čtěte: Čekáme miminko v Československu: Co bychom asi v té době pro něj doma měli?).

Šperky malých parádnic

O pokladech z krabiček s názvem „Štěstíčko“ jsme se už zmínili. Samozřejmě, že se šperky z korálků pro holky daly koupit i samostatně. Většinou se příliš nelišily od těch štěstíčkových, a to ani cenou, nicméně k holčičím účelům a hrám posloužily dokonale.

Brože z výletu, které svítily ve tmě

Jakmile děti školou povinné jely někam na výlet, v krámku se suvenýry, kde bývaly největším trhákem gumové hračky ve tvaru pavouků nebo hadů, si často kupovaly i brož s visacími ozdobami. Obvykle na ní byl nápis místa, kde byla zakoupená. Visací ozdoby byly různé – dřeváky, srdíčka nebo boty či čtyřlístky. Atraktivní na nich bylo to, že když se s nimi vlezlo pod deku, tak mírně svítily.

Pexeso s postavami z Večerníčků

Bylo to pexeso, které mělo v té době snad každé dítě. Aby se nepoztrácelo, často se ukládalo vedle uvedených cenností na čestné místo. Ostatně – dost často se dostávalo na vzduch, protože ho dítka, kterým dnes říkáme generace Husákových dětí, používala ke hrám poměrně pravidelně.

Mušličky, skleněnky, mince

Každé dítě je pochopitelně jiné. Věříme, že alespoň jednou věcí jsme se však u každého z vás trefili. A pokud ne, tak to snad napravíme tím, že dodáme do krabičky dětských tajemství také vzácnou kuličku skleněnku, mušličku od kamaráda, který byl u moře, anebo zahraniční minci, kterou jste našli někde na ulici. Zavzpomínejte s námi na všemožné poklady u obrázků ve fotogalerii...