Za socialismu se kouřilo všude, o škodlivosti se nemluvilo. Víte, kolik tehdy stála krabička?
Za socialismu se kouřilo i v nemocnicích. O škodlivosti kouření se před listopadem 1989 příliš nemluvilo. Dnes se to zdá nemyslitelné, ale za socialismu se kouřilo všude a nikoho to nepobuřovalo. Nejvyšší straničtí představitelé tabákové výrobky zařadili mezi základní spotřební zboží. Které značky cigaret přežily do dnešních dnů?
Kuřáci za socialismu dostali požehnání od někdejšího šéfa odborů a ministerského předsedy Antonína Zápotockého, který po únorovém převratu v roce 1948 ve filmovém týdeníku prohlásil: “Tabák sice není potřebný k životu, ale není nutné jen žít, je třeba také užít. A cigarety? Ty patří k lepší životní úrovni.” Tabákové výrobky byly posléze zařazeny mezi základní spotřební zboží a jejich milovníci měli pré.
Cigarety jako platidlo
V Československu existovaly tři hlavní továrny na výrobu tabákových výrobků. V Kutné Hoře, v Hodoníně a v Novém Jičíně. V Kutné Hoře se vyráběly Sparty, které přišly do trafik ve čtyřiašedesátém roce. I když na krabičkách stála vytištěná pevná maloobchodní cena osm korun československých, prodávaly se za tuto cenu jen někdy, většinou spíše za dvanáct korun československých a tvrdé Sparty za čtrnáct. Fungovaly však jako spolehlivé alternativní platidlo, pokud někdo potřeboval druhého nějak zavázat, většinou krabička kuřiva této značky posloužila spolehlivě.
Poválečná doba přála však spíše levným cigaretám baleným po deseti kusech, jako byly Partyzánky. Daly se koupit za 1, 60 Kčs, Lípy za 2 Kčs. Tyto značky tvořily ještě v padesátých letech devadesát procent produkce. Poté se na trhu objevily Startky a ty vydržely po celá desetiletí dodnes.
Kromě cigaret v klasickém balení se v trafikách objevily i luxusnější verze v plechových tabatěrkách, například Vysoké Tatry či Club Special.
Kouření s filtrem
Až v první polovině šedesátých let přišly první cigarety s filtrem jako Astry nebo Vlasty. V dalších letech se značné oblibě těšily i cigarety značky Clea (lidově nazývané klejky), pomineme-li tedy nedostatkové Sparty. Klejky upadly pak mírně v nemilost, když se objevily Petry.
Cigarety ze zahraničí
Co se týče dovozových cigaret, z Kuby za našimi kuřáky dorazily nejprve bezfiltrové Lligeros a později i s filtrem Partagas (jejich kouř nešel nevnímat). Z Egypta se pak do Československa dovážely exotické Kleopatry, z Francie zase Gitanes nebo Gauloises. Aby i do názvů cigaret pronikla sem tam ideologie, daly se v určitém období koupit i ty s názvem Družba.
Kuřivo dovážené ze Západu bylo pro drtivou většinu Čechoslováků cenově nedostupné. “Ameriky” si milovník cigaret dopřál jen čas od času, protože jejich cena od dvaceti korun nešla s průměrným platem dohromady. Dražší než americké cigarety byly ty anglické, nesoucí informaci, že jsou vyráběné se svolením Jejího Veličenstva. V zemi, kde se kouřilo téměř vždy a všude, bili lékaři na poplach marně.
Kuřáci měli pré, o škodlivosti se nemluvilo
Kuřáci mohli v té době vše a nikdo je neomezoval. Kdyby jim tenkrát někdo řekl, že nebudou moci kouřit v hospodě, nevěřili by. Ostatně asi tak, jako se dnes zdá většině z nás nemožné kouřit doma v obýváku.
Ale statistické údaje o vlivu kouření tabáku na délku života a výskytu kardiovaskulárních onemocnění v Československu neexistovaly. Přesto lékaři nemlčeli (i když i oni vydatně přispívali kouřením do státního rozpočtu) a poukazovali na fakta, která měli k dispozici z výzkumů z USA a z Velké Británie.
Výsledky hovořily jasně. Úmrtnost stoupá s počtem denně vykouřených cigaret. A reakce výrobců? Švejkovská. Odpověděli na to novými vzhledy krabiček, svěžími barvami a zdravými motivy.
Varování o škodlivosti kouření se na československých cigaretách objevilo poprvé až v roce 1979 a decentně ukryté.
Socialistický trh nenutil výrobce cigaret k promyšlenému marketingu. Na odbyt šly dobře, i když reklama na ně byla u nás zakázaná už tehdy. Dále čtěte: Jak a kam se cestovalo dříve? Pionýrské tábory, venkov a rekreace ROH.
