V prvním lednovém týdnu roku 1968 začalo tzv. pražské jaro. Trvalo jen pár měsíců
Komunisté se totiž tehdy rozhodli, že je potřeba oddělit prezidentskou funkci od pozice prvního tajemníka ÚV KSČ, tehdejšího nejvyššího orgánu komunistické strany. Prezidentem tedy zůstal sovětský přitakávač Antonín Novotný a do čela ÚV KSČ se dostal Alexander Dubček.
S Dubčekem přišla na pár měsíců naděje
V prvních měsících zavedl Dubček řadu politických a ekonomických reforem včetně větší svobody slova a rehabilitace politických disidentů. Dubček usiloval o nastolení tzv. komunismu s lidskou tváří, čímž si získal obdiv milionů obyvatel Československa, kteří tak doufali v lepší život uvnitř sovětského bloku. Tomuto náhlému nádechu svobody se začalo říkat pražské jaro.
Něco takového se ale samozřejmě Sovětům nelíbilo, a tak využili všech prostředků k tomu, aby Československé obyvatelstvo znovu dostali pod pevnou kontrolu. Dubček byl v květnu 1968 pozván do Moskvy a o dva měsíce později někteří členové tvrdého prosovětského jádra KSČ podepsali zvací dopis pro sovětskou armádu.
Podle všeho plán na invazi do ČSSR měli Sověti už od června, nakonec ale dorazilo do Československa přes půl milionu vojáků armád Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968.
A to byl konec všeho. Dubčekovy reformy byly zrušeny a na jeho místo nastoupil prosovětský Gustáv Husák, který v zemi znovu nastolil autoritářský komunistický režim. Dubček byl dokonce v roce 1970 vyloučen z KSČ a do politiky se vrátil až po sametové revoluci.
Pražské jaro tak trvalo skutečně jen pár měsíců a bylo vystřídáno obdobím tzv. normalizace. Komunistický režim si udržel svoji autoritářskou pozici až do začátku osmdesátých let.
