Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

První vlaštovky toho, že se u nás něco děje a začínáme se otevírat erotice, se projevily ve fotografiích. A ano, v aktech. Byla to taková satisfakce po letech odříkání. Ke špičce se dostali fotografové v letech 1968 a 1969, kdy se zdálo, že je svoboda na dosah a odrazilo se to i v uměleckých oblastech, včetně fotografií.

Striptýzové podniky byly u nás už v 60. letech

Pokud bychom zalistovali v tehdejších časopisech, našli bychom tam snímky různě obnažených žen a dívek, včetně těch, které bylo možné vidět v té době v otevřených striptýzových podnicích, třeba ve Varieté Praga. Ovšem vidět se veřejně svlékat ženu bylo možné i v jiných částech republiky. A podle různých zdrojů dokonce ještě dřív než v Praze.

Letos v létě to bude již 51 let, kdy se v bývalém Československu úplně poprvé konala předtím zapovězená veřejná striptýzová show. Bylo to v rámci doprovodného programu na mezinárodní bižuterní výstavě v Jablonci nad Nisou.

Úspěch byl obrovský, a tak vznikly v tomtéž městě takzvané Večery milostné poezie. Vstupné na ně stálo 100 Kč (desetina průměrného platu v 60. letech), součástí vstupenky byla i konzumace do výše 45 Kčs. Jen pro zajímavost. Litr benzínu stál tehdy dvě československé koruny, láhev vína 17 a třeba jízdní kolo 500 Kčs.

V místní vinárně se střídaly celkem 3 striptérky. Možná by jich bylo časem i po celé ČSSR víc, protože se začaly objevovat do té doby naprosto nepředstavitelné inzeráty.

Byly to nenápadné plakátky, na kterých se lákaly mladé ženy na neobvyklou práci. Visely například ve výlohách pražských podniků celé léto 1968. Ovšem jakmile v srpnu přijely invazní tanky a vytrácela se svoboda, zmizely z nočních varieté také striptérky.

Plzák: Striptýz není zdraví škodlivý

Veřejné svlékání, i když většinou nebylo až do úplné nahoty, což návštěvníkům, kteří zaplatili za vstupné na tu dobu vysokou částku, vadilo, se ale objevilo krátce i v Československé televizi. Počátky striptýzu v ČSSR zde byly opatrně zaznamenány v pořadu Krása bez závoje. Vystupoval v něm už tehdy populární sexuolog Miroslav Plzák. Ten divákům prozradil, že striptýz není zdraví škodlivý.

Autoři této na dlouhá další léta průlomové reportáže spočítali, že v Československu bylo tou dobou celkem dvacet pět striptérek. Jedna tedy připadala na šest set tisíc obyvatel včetně kojenců.

Protože však oficiální povolení na striptýzovou show v Jablonci nad Nisou nikdy nikdo ale nevystavil, není možné ji najít ani v archivních dokumentech.

A pak přijely tanky

Jak však víme, rok 1968 a vpád „spřátelených armád“ na naše území udělal rozmachu v této oblasti na dlouhá další léta přítrž. Časopisy s nahými kráskami se tak uchovávaly někde z dosahu zvědavých očí.

Zatímco dospělí si je ponechávali hlavně kvůli obsahu textů, jak tvrdili, dospívající děti při jejich objevení lačně hltaly právě obrázky, které v nich viděly. To, že se obrázky i celé časopisy stávaly i určitým výměnným artiklem mezi kluky v pubertě, asi není třeba rozebírat.

Ženské křivky in natura

Mládenci tak mohli alespoň na papíru poznávat důvěrně ženské tělo a ujistit se, že na světě nejsou jen ženy takové, jaké nabízely různé propagační letáky, v kterých dominovaly většinou asexuální ženy budovatelky.

Socialistické Československo dál bránilo občany před takzvaně zhoubnými vlivy západu, takže řada věcí kolem sexu byla opět tabu.

Změna v postoji k erotice přišla potom až v 80. letech společně s „glasností“ a perestrojkou Michaila Gorbačova. Projevovalo se to i odvahou na úrovni firem, které si nechávaly vyrobit kalendáře plné obnažených a polonahých dívek. Zájem o ně byl obrovský, platonický obdiv krásy bez závoje některým mužům přetrvával několik let, i když už kalendář dávno nebyl aktuální.

V plné síle k nám erotika vtrhla až po roce 1989

Když přišla změna režimu, ukázalo se, jak moc v ČSSR lidem erotika chyběla. První erotické a pornografické časopisy, které se k nám legálně dostaly i na pulty trafik, mizely závratnou rychlostí a pro ty, kteří je sem začali dovážet hned v prvních dnech po revoluci, představovaly rychle vydělané velké peníze. Jejich boom pokračoval spolu se všemi průvodními činnostmi po celá 90. léta.