Ivánek z Mrazíka v pohádce překonal zlo. Ve skutečném životě skončil v base a na invalidním vozíku
Byl slavný, krásný a možná prý mrhal svým talentem. Každopádně minimálně jako Ivánek v Československu upoutal navždycky snad každé dítě a později i rodiče.
Na rozdíl od natáčení filmů i pohádek v tehdejším kapitalistickém světě, kde produkce o své herce v maximální míře dbala, tvůrci Mrazíka pohádkovým postavám poskytli podmínky v hodně sparťanském duchu. Nerozmazlovali je ani v nejmenším.
V době natáčení, což bylo v březnu roku 1964, nebyl totiž v okolí Moskvy žádný sníh, a proto se za ním musel štáb vypravit až na poloostrov Kola, což je za polárním kruhem. Tím se všechno prodražilo a náklady spolykaly skoro celý rozpočet filmu.
Herci včetně Ivánka-Izotova během natáčení doslova trpěli. Pohádka se rodila téměř v nelidských podmínkách, všichni zúčastnění denně mrzli, propadávali se do sněhových závějí. Scény natáčené v létě, při kterých bylo nutné se vykoupat v rybníce, zase byly okořeněné tím, že voda v něm byla plná pijavic.
Hlad jak herec u Mrazíka platil s jistotou
Vedle nepříznivých podmínek finančních a těch, co připravila příroda, provázelo natáčení také hladovění. Přísloví hlad jak herec tak pocítili na vlastní kůži všichni, co s pohádkou při jejím vzniku měli co do činění.
Například při scéně, kdy Marfuša sedí pod smrkem a čeká na Mrazíka, se místo do jablka musela zakousnout s chutí do cibule. Ta byla totiž mnohem levnější. A úsporná opatření provázela i závěrečnou svatební hostinu. Aby herci neujídali, byly potraviny při ní pouhé rekvizity natřené petrolejem.
První pusa v životě
Pravdou je, že Eduard Izotov upoutal představitelku Nastěnky nejen podle předepsaného scénáře. Jeho šarmu a síle propadla i ve skutečnosti. Možná proto, že svou první pusu v životě od opačného pohlaví dostala právě od Ivánka během natáčení. Mimochodem Nastěnce, civilním jménem Nataliji Sedychovové, bylo v té době čtrnáct let.
Ucházet se o roli šla tajně, bez souhlasu rodičů. A když ji filmaři pro roli vybrali, byla z toho celkem slušná šlamastyka, protože tatínek Natalije nechtěl, aby v pohádce hrála. Zasahovat a přesvědčit ho musel nakonec až režisér Alexandr Rou.
Po premiéře pohádky se tak velmi mladá dívenka stala slavnou. Dostávala dokonce tisíce dopisů s nabídkami ke sňatku. O tom, jak na to reagoval její otec, už se zprávy nikde neobjevily, každopádně režisér po Nataliji chtěl, aby na všechny odepisovala. Ona však kvůli časové náročnosti odpovídala jen vězňům. Důvod byl prozaický. Bála se prý, že by ji některý z nich po propuštění mohl zabít.
Ve vězení se ocitl představitel Ivánka
Jak víme, obavy představitelky Nastěnky se nikdy nenaplnily, do vězení se však nakonec dostal její objekt platonické lásky, Ivánek. Tedy Eduard Izotov.
Po velkolepém úspěchu s Mrazíkem byl zván na zájezdy po celém Sovětském svazu, natočil více než osm desítek filmů a nevyhýbaly se mu ani zajímavé divadelní role. Všechno se mu dařilo lehce a bez většího úsilí, rozhodně prý nebyl kariérista, který by se hnal za úspěchem přes mrtvoly. Oficiální uznání se mu však líbilo. Diváci ho zkrátka milovali. Jeho zatčení v roce 1983 proto způsobilo pořádný šok.
S jeho druhou ženou Irinou byl zadržen milicionáři v Moskvě, poblíž známé kavárny Lyra v Gorkého ulici. Snažili se vyměnit zlaté medaile z Irinina dědictví a zhruba tisícovku amerických dolarů za rubly. Chtěli tak získat hotovost, aby si konečně mohli splnit sen, postavit si vlastní chatu. Jenomže v Sovětském svazu tehdy vládl tvrdý režim někdejšího vůdce státní bezpečnosti Jurije Andropova a ‘vekslování‘ bylo trestným činem, za nějž hrozil trest až patnáct let vězení.
Za vším hledej … žárlivost?
Eduard jako bezelstný naivka uvěřil Irininu bývalému manželovi, který výměnu zprostředkoval. Byl to zároveň on, kdo přivedl na domluvenou schůzku policii. Poté, co byl populární herec zatčen, vůbec to prý nemohl pochopit.
Jeho první žena Inge později v časopise Sobesednik uvedla, že bývalý Ivánek se najednou ocitl v cele jako nějaký prašivý vekslák. Zdrtilo ho to a vnímal to jako hrůzný sen. Vězení ho zlomilo. Exmanželka dokonce zorganizovala na jeho obhajobu petici, podpořila ho řada kolegů a dalších známých osobností, přesto se jim nepodařilo dosáhnout zproštění viny.
Eduard a Irina byli odsouzeni ke třem letům vězení a byl jim zabaven veškerý majetek, automobil i finanční hotovost. Zůstal jim pouze byt, a to jenom díky tomu, že v něm byla přihlášena k trvalému pobytu i Irinina dcera.
Ztráta paměti
Zatímco v pohádce byl Ivánek neohrožený, reálný pobyt ve věznici ustát v plné síle a bez následků nedokázal. Trest snášel velmi špatně. Když v padesáti vyšel na svobodu, byl to úplně jiný člověk. Krátce na to ho postihla první mozková příhoda.
Pomoci se mu rozhodl manžel jeho první ženy Jurij Mastjugin a nabídl mu práci v dabingu. Jenomže Eduard si nedokázal po mozkové příhodě zapamatovat texty. Brzy pak následovala mrtvice další, celkem jich přežil šest. Nezůstaly však bez následků. Špatně ovládal ruku, trápily ho žaludeční vředy, měl problémy s rovnováhou. A tak jednou upadl a utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy. Ta ho už navždy upoutala na invalidní vozík. Poslední roky života strávil na psychiatrii, kde v roce 2003 v 67 letech i zemřel.
Kouzlo pohádky prý spočívá v českém dabingu
Sovětská pohádka Mrazík, která znovu rozveselí i letošní sváteční dny, se pro české diváky stala fenoménem. Úspěch filmu přitom udivuje i ruské tvůrce. Na mimořádné přízni se v bývalém Československu a posléze i v Česku podle nich odrazil hlavně skvělý dabing. Originální scénář pohádky totiž v sovětské verzi není napsán v rýmech, postaral se o ně až překlad české K. M. Walló. Jaké tajemství během natáčení skrývala krásná princezna Lada? Psali jsme před časem.
