Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Mejdlíčko byla velmi levná cukrovinka určená dětem. Ostatně, za socialismu bylo takových sladkostí s pochybným a hlavně nezdravým složením a vysokým obsahem cukru víc než dost. Není se ani co divit, že se dětem před rokem 1989 kazily zuby víc než v dnešní době.

Mejdlíčka se vyráběla téměř 60 let a tajemství jejich složení je malinko děsivé. Mejdlíčka se totiž vyráběla tak, že se povařil bramborový škrob společně s kyselinou sírovou nebo kyselinou solnou. Tím následně vznikl bramborový cukr. Aby byla tato sladká pochoutka lákavá i na oko, ještě se uměle obarvovala různými barvami, takže Mejdlíčka byla žlutá, růžová, bílá, anebo vzácně i hnědá, tedy kakaová.

Přeslazené a levné

Protože za socialismu bylo kvalitních potravin málo, nebylo tomu jinak ani u cukrovinek. Čokolády s vyšším obsahem kakaa nebyly, sladkosti se vyráběly zejména z umělých surovin a náhražek. Bylo to jednoduché, levné a dalo se toho tedy vyrobit hodně.

Krabička Mejdlíček totiž kdysi stála pouhou jednu korunu a obsahovala pět kousků, tedy jeden za dvacet haléřů. A jak to vlastně chutnalo? Údajně jako přeslazený prací prostředek.

Mejdlíčka měla ale ještě jednu velkou výhodu. Každý kousek se totiž balil do barevných papírků, které byly nejen barevné, ale také barvily, neboť byly samozřejmě nekvalitní. A při nedostatku všeho tak obal z Mejdlíčka byl pro mnohé dívky také skvělou náhražkou rtěnky.

Socialistické hospodářství vyrábělo kromě Mejdlíček i jiné škrobové cukrovinky. Vaření bramborového škrobu s kyselinami nahrazovalo pravý cukr, a tak se stejným způsobem dokonce "peklo" i škrobové vánoční cukroví. Dále čtěte: Chemická Šuměnka byla za socialismu mezi dětmi hitem. Uměla i explodovat.