Největší jaderná havárie všech dob se stala před 36 lety v Černobylu. Mohli za ni nekvalifikovaní sovětští inženýři
Jinými slovy šlo o klasický sovětský šlendrián. Večer 25. dubna 1986 zahájila skupina inženýrů elektrotechnický experiment na reaktoru číslo 4. Inženýři, kteří měli jen malé znalosti fyziky reaktoru, chtěli zjistit, zda turbína reaktoru dokáže spustit nouzová vodní čerpadla, prověřit nouzové bezpečnostní systémy reaktoru a jeho systém regulace výkonu.
Co se stalo pak
Sovětští inženýři postupovali chybně. Spustili reaktor na úroveň výkonu tak nízkou, že se reakce stala nestabilní. Následně odstranili příliš mnoho řídících tyčí reaktoru ve snaze jej znovu napájet. Výkon reaktoru vzrostl na více než 200 megawattů, ale ukázalo se, že bylo stále obtížnější jej kontrolovat, uvádí History.
Ani to je ale neodradilo a v experimentu pokračovali i 26.dubna ráno, respektive v brzkých ranních hodinách. Vypnuli turbínový generátor, aby zjistili, zda jeho setrvačné otáčení pohání vodní čerpadla reaktoru. Ten ale ve skutečnosti nedostatečně napájel vodní čerpadla a bez chladicí vody hladina energie v reaktoru prudce vzrostla.
A pak už to jelo doslova jako namydlený blesk. Inženýři, o kterých by asi dnes kdekdo pochyboval, zda vůbec nějakými inženýry byli, nevymysleli nic lepšího, než vrátit všech 200 řídicích tyčí do reaktoru najednou. Řídící tyče měly snížit reakci, jenomže měly konstrukční chybu v podobě grafitových hrotů.
Než tedy pět metrů absorpčního materiálu řídicí tyče mohlo proniknout do jádra, vstoupilo do hry současně 200 grafitových hrotů, což způsobilo explozi, která odstřelila těžké ocelové a betonové víko reaktoru. Nejednalo se o jaderný výbuch, protože jaderné elektrárny nejsou schopny takovou reakci vyvolat, ale šlo o chemický, poháněný zapálením plynů a páry, které vznikly při nekontrolované reakci.
Při explozi a následném požáru se více než 50 tun radioaktivního materiálu dostalo do atmosféry, kam jej zanesly vzdušné proudy. 27. dubna zahájily sovětské úřady evakuaci 30 000 obyvatel města Pripjať, které se nacházelo v blízkosti jaderné elektrárny Černobyl.
Sověti se pokusili havárii ututlat, ale 28. dubna švédské stanice pro monitorování radiace, téměř 1 300 kilometrů severozápadně od Černobylu, hlásily úrovně radiace o 40 procent vyšší, než je obvyklé. Později téhož dne sovětská tisková agentura uznala, že v Černobylu došlo k velké jaderné havárii.
Dnes už víme, že díky větru se radioaktivita rozšířila jak do Skandinávie, tak do střední Evropy, včetně bývalého Československa. V prvních dnech po havárii zemřelo v Černobylu 32 lidí a desítky dalších utrpěly radiační popáleniny. Radiace, která unikla do atmosféry a která byla několikrát vyšší než u atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki, se šířila větrem nad severní a východní Evropou a kontaminovala miliony akrů lesů a zemědělské půdy. Odhaduje se, že 5 000 sovětských občanů nakonec zemřelo na rakovinu a další radiační onemocnění způsobené vystavením černobylské radiaci a milionům dalších lidí havárie ovlivnila jejich zdraví. V roce 2000 byly odstaveny poslední funkční reaktory v Černobylu a elektrárna byla oficiálně uzavřena.
