Hry, které se pařily za socialismu
I když u nás nebyly dostupné počítače ani softwarový průmysl, lidé si museli shánět vše na černém trhu nebo v zahraničí, počítačová komunita byla aktivní.
Nebylo moc ani na čem hrát
Mluvíme samozřejmě o počítačích domácích. Firemní velká počítačová centra hraní her nedovolovala ani nikterak nepodporovala. Osobní počítače nebyly dostupné, když už se vám podařilo některý koupit, mnohdy i na černém trhu, nebo sehnat od příbuzných ze zahraničí, chyběl patřičný software a pravda i hardware. Vše se kopírovalo a posílalo „po síti“ od ruky k ruce. I tak byla česká počítačová komunita poměrně rozsáhlá. Před revolucí vlastnilo malý osmibitový počítač odhadem takřka sto tisíc lidí.
Když po něčem opravdu toužíte a nemůžete si to koupit, nezbývá, než si to vyrobit doma na koleni. A protože za socialismu oněch zdrojů opravdu moc nebylo, dostaly velký prostor naše pověstné zlaté české ručičky. I tak vznikl například klasický český joystick, z držadla od šuplíku a tlačítek z kalkulačky.
Kreativní duše vítězí nad hmotou
Když vezmeme v úvahu technické vybavení československých tvůrců počítačových her, je až podivuhodné, jaké „skvosty“ zde vůbec vznikaly. Některé z her byly na vysoké úrovni, jak obsahem, tak herní grafikou, srovnatelné se západem. V čem se od her za oponou odlišovaly, byla kreativita, témata z aktuální historie, zvuk nebo výběr postav z české historie, skutečných i těch pohádkových. A určitě to nebyly žádné kousky pro amatéry. Dohrát tenkrát některé hry bylo dosti náročné. I proto kolovaly mezi herním lidem návody i triky, kterak hrami projít bez ztráty kytičky.
Majitele počítačů, kteří k tomu navíc rozuměli anglicky a dovedli programovat, by se tehdy u nás dalo spočítat na prstech ruky. Přesto se u většiny her z té doby dodnes nepodařilo odhalit autora. Důvod byl prostý. Děj hry reflektoval aktuální historickou situaci v zemi, hrdinové západu kosili esenbáky. Stejně tak by se našim vrcholným představitelům zřejmě nelíbili hry ze Západu, kde bylo ústředním tématem hrdinské vybíjení nepřátelských komunistických režimů. Oficiální cestou jste mohli sehnat jen pár titulů v Tuzexu, ale většinou stejně nebyly k mání. Psali jsme také: Nákupy pro vyvolené v dobách socialismu, to nebyl jen Tuzex.
Indy, James Bond i brouk Pytlík
Snad více než ve své domovině byla v socialistickém Československu jedna z nejoblíbenějších postav Indiana Jones. Na autorská práva se samozřejmě nikdo neptal, a tak hrdinný Indy prochází Václavákem v době Palachova týdne a pokouší se zlikvidovat krvežíznivé příslušníky SNB a lidových milicí. Jeho cílem je dostat se na západ, cílem milicí je zabít Jonese. Čím brutálněji, tím lépe.
Ve hře Planet of Shades ovládáte raketu podobnou vajíčku, s jejíž pomocí musíte ve velkém bludišti zničit všechny základny. Při tom vám brání všelijaké příšery. V jedné z nejobtížněji dostupných místností najdete narážku na autorova neoblíbeného kolegu ze Svazarmu.
Hra Přestavba, jakási parodie na Perestrojku, umožňuje zase likvidovat symboly režimu nebo vyhodit do povětří sochu Lenina. Kdo hru dokončil, dozvěděl se o protikomunistické demonstraci 21. srpna 1988 na Václavském náměstí. Autor naprogramoval hru docela jednoduše, jeho ostatní hry byly dosti propracované, a tak se vyhnul nepříjemnostem s případným zkoumáním autorského rukopisu.
V dnešní době je výběr počítačových her tak obrovský, že by to na jediný článek nestačilo. Samozřejmě se nesrovnatelně vylepšilo i herní vybavení. Moci si ale zahrát některou ze starých textovek, vyrovná se prvnímu nádechu k listu z nově pořízené knížky.
Stará ruská hra Jen počkej zajíci
Kolem roku 1990 frčela ruská digitální hra Jen počkej zajíci - Vlk a vajíčka. Tuto sovětskou hru znal snad každý. A samozřejmě digitální hru tetris. Dále čtěte: Mončičák. Roztomilá opička, bez které si dětství nešlo představit.
