Pozvat si za socialismu domů Mikuláše nebyl problém. Zajímavé ale je, že on sám nebyl tou hlavní atrakcí
Mikulášská se totiž za socialismu využívala především ke strašení dětí, takže hlavní roli měl čert. To musel vypadat co nejdrsněji a rovněž býval velmi hlasitý. Strašení dětí čertem mělo vést k tomu, aby v následujícím roce byly co nejhodnější, protože jinak by se pro ně čert rozhodně vrátil.
Čert rozdával brambory nebo uhlí
Pokud si čert žádné zlobivé dítě rovnou neodnesl, a samozřejmě tomu tak nikdy nebylo, měl v zásobě připravené naprosto nechtěné dárečky, většinou rozdával syrové brambory nebo dokonce uhlí. A to se pochopitelně žádnému zlobivému dítěti ani trochu nelíbilo. Takže motivace do dalšího roku být hodný byla skutečně veliká.
Ty hodné děti, nebo ty, jejichž rodiče vyhrožování čertem vynechali, měly totiž víc štěstí a mohly si pochutnávat na pravých socialistických sladkostech. Ty zahraniční samozřejmě nebyly k mání, i když zrovna Mikuláš spolu s Vánocemi a Velikonocemi patřil k obdobím, kdy se občas i bez známostí daly sehnat třeba banány nebo mandarinky. A nějaké takové tehdy exotické ovoce občas děti dostaly i ve školce či škole.
Mikulášské dárečky ale většinou zahrnovaly socialistickou klasiku v čele se žvýkačkami Pedro, různé bonbony jako třeba lentilky nebo lipo, nekvalitní socialistickou čokoládu nebo mezi dětmi velmi oblíbené antiperle. Absolutním vrcholem mnohých mikulášských dárečků pak byly bonbony Bon Pari nebo žvýkačky ve tvaru cigaret, které nebyly úplně vždy k dostání a děti se jimi pochopitelně náramně bavily.
Dnes je ale Mikuláš už úplně jinou atrakcí, ale jak to tak vypadá, tak mikulášskou atmosféru si už podruhé v řadě děti kvůli covidu příliš neužijí. Dále čtěte: Ovocné knedlíky se za socialismu jedly od jara do podzimu. Teď je čas na ty jahodové a borůvkové.
Zdroj: Wikipedia.
