Před 22 lety se potopila ponorka Kursk kvůli ruskému šlendriánu. Ruské velení v ní nechalo zemřít 118 námořníků
Stalo se to přesně 12. srpna roku 2000. Ruská jaderná ponorka Kursk se potopila na dno Barentsova moře, jen dva dny poté, co vyplula ze svého domovského přístavu, aby se účastnila ruského námořního cvičení.
Barentsovo moře se nachází nad polárním kruhem, kde také Kursk dostala rozkaz vypálit cvičná torpéda. Ponorka vypálila dvě a pak došlo na klasický ruský šlendrián. Peroxid vodíku, který slouží k pohonu torpéda, prosákl zrezivělým pláštěm torpéda a reagoval s mědí v torpédometu. Prakticky došlo k řetězové chemické reakci, která způsobila na přídi ponorky hned dva výbuchy zhruba dvě minuty po sobě, které zabily část posádky a ponorku potopily na dno moře.
Kursk byla jaderná ponorka a šlo o velkou ponorku, která byla 154 metrů dlouhá a 18 metrů široká. Jaderné reaktory měla hned dva. Oba výbuchy dokonce zachytily různé evropské seismické stanice, které je klasifikovaly do rozmezí mezi 1,5 a 2,2 stupni Richterovy stupnice v případě prvního výbuchu, a dokonce 3,5 až 4,4 stupňů Richterovy stupnice v případě druhého výbuchu. Dodnes je to do jisté míry předmětem spekulací, ale druhý, silnější výbuch pravděpodobně způsobily výbuchy ostatních torpédových hlavic, obecně se má za to, že asi šesti.
Obě exploze samozřejmě zabily většinu posádky a velkou část ponorky zatopily vodou. Výbuchy bez zranění přežilo 23 námořníků, kteří se s minimem vybavení i jídla uzavřeli v zadní části ponorky a doufali ve svou záchranu, stejně jako jejich manželky a děti v přístavu. Jenomže pomoc nepřišla.
[:id_1958:]
Další ruský šlendrián a především neúcta k lidskému životu způsobily, že 23 přeživších námořníků nakonec na pomoc čekalo marně. Je pozoruhodné, že na velení nehodu nenahlásily ani ostatní lodě, které se účastnily cvičení. Výbuchy, kterých si nemohly nevšimnout, prostě byly považovány za výbuchy podmořských min.
Až večer stejného dne začalo být všem divné, že se Kursk neozývá. Po logicky neúspěšných pokusech o kontakt s ponorkou konečně Rusové spustili záchrannou operaci, pokud se tomu tedy tak dá vůbec říkat. Záchranná loď dorazila na místo druhý den ráno, tedy 13. srpna. Jenomže byla k ničemu. Záchranné plavidlo, které bylo z lodi spuštěno, mělo baterie v dezolátním stavu. Rychle se vybíjely a dlouho nabíjely a plavidlo se tak nedokázalo spojit s poklopem ponorky. Další ruský šlendrián tedy způsobil, že ruské záchranné plavidlo bylo k ničemu a tvrdohlavost velení zase způsobila to, že se i přesto Rusové pokoušeli nasadit záchranné plavidlo na poklop ponorky až do 16. srpna.
Rusko navíc, a to je opravdu neomluvitelné, odmítalo veškerou pomoc, kterou jim ochotně nabízelo jak americké, tak britské námořnictvo a další země. O pomoc nakonec sice Rusko požádalo, když jejich neschopnost jasně vedla k tomu, že námořníky z ponorky nezachrání, ale až 17, dubna. Záchranná loď z Norska se ale na místo dostala až o dva dny později, spojila se s ponorkou, ve které už ovšem byli všichni dávno mrtví.
Většina trupu ponorky Kursk byla ze dna Barentsova moře vyzvednuta holandskými experty v roce 2001 a dovlečena do ruské loděnice u Murmansku. V trupu bylo nalezeno 115 těl námořníků, kteří tak alespoň nakonec mohli být náležitě pochováni.
Autorský článek, další zdroj: History
