Na masový hrob narazili úplnou náhodou silničáři u vesnice Luzino v severním Polsku. Prováděli tam běžné výkopové práce pro rozšíření silnice. Místo asfaltu však odkryli něco zcela nečekaného: ostatky stovek lidí pohřbených poblíž kostela.

Mimořádné na tomto objevu byly především rituály, kterým byli zemřelí po smrti vystaveni. Některým zemřelým byly useknuty hlavy a lebky vloženy mezi nohy, jiní měli v ústech mince. Další zvláštností byly cihly a kameny umístěné kolem hlav a končetin. Všechny tyto zásahy měly jediný cíl – zabránit mrtvým „vstát z hrobu“.

Archeologové samozřejmě nemluví o skutečných upírech. Jde o pohřby lidí, které tehdejší společnost považovala za potenciálně nebezpečné i po smrti. Víra v návrat mrtvých byla natolik silná, že se promítala přímo do pohřebních rituálů.

Země upírů

Objev z Luzina, kde bylo nalezeno přibližně 450 takových pohřbů, se dostal na titulní stránky médií po celém světě. Nejde však o první případ, kdy Polsko vydalo svědectví o vykopávkách odhalujících protiupírské praktiky.

V roce 2008 bylo na pohřebišti poblíž Gliwic nalezeno několik koster se sťatými hlavami, další měly vyvrtané díry v nohou nebo cihly vložené do úst. V roce 2022 archeologové poblíž Bydhoště objevili hrob ženy ze 17. století se srpem položeným na krku a visacím zámkem na palci u nohy. Srp byl umístěn tak, aby v případě „probuzení ze svého věčného spánku“ podřízl hrdlo a zámek na noze pravděpodobně představoval trest pro všechny, kdo byli obviněni z nadpřirozených činů, případně mohl také symbolicky zabránit návratu mezi živé.

Masový hrob s přibližně 450 takzvanými „upírskými“ pohřby je největším dosud známým nálezem svého druhu v Polsku. Nalezeny byly také ostatky dvou dětí, které podstoupily stejnou antiupírskou léčbu. Děti, které byly pohřbeny pravděpodobně již ve 13. století, byly nalezeny během rutinního odstraňování kořenů stromů v katedrále v polském Chełmu. Archeolog Maciej Stromski pro média řekl: „Objevili jsme příklady víry v mrtvé vstávající z hrobů, které bylo možné zastavit pouze setnutím hlavy.“

Stará víra

Vykopáním masového hrobu z polského hřbitova ze 17. století antropologové zjistili, že se lidé pokoušeli chránit před okultními myšlenkami pomocí zcela odlišných metod, než jaké jsou například zobrazovány v dnešních hollywoodských hororech. Profesor Marek Polcyn dokonce vypracoval studii o deviantních pohřbech v Polsku. Došel v ní k závěru, že se tehdy lidé většinou řídili ústně šířenými tradicemi, jež s největší pravděpodobností vycházely z víry sahající až do pohanských dob. Zkrátka si vytvořili alternativní svět, který měl vysvětlit věci, které se kolem nich děly a kterým nemohli porozumět.

Polcynova práce mimo jiné popisuje ženské tělo objevené se srpem přes pánev, kamenem na krku a mincí v ústech. Čtyři další těla byla nalezena se srpy na krku. Polcyn ve své práci dokonce odkazuje i na Slovensko, kde byly kostry se srpy na krku také objeveny při různých vykopávkách. Myslí si, že takové pohřby by mohly souviset s historickými znalostmi lidových pověstí a víry ve tvory, kteří vstávají z mrtvých, aby páchali zlé skutky a přinášeli neštěstí živým. Lidé věřili, že ostré nástroje, prostě cokoli, co bylo vyrobeno v kovárnách, mělo protidémonické vlastnosti.

Upírské pověry

Některé z nejstarších pověr týkajících se upírů se objevily krátce po konverzi Slovanů ke křesťanství, někdy mezi 7. a 9. stoletím. Před křesťanstvím Slované převážně zpopelňovali své mrtvé s přesvědčením, že duše člověka bude uvolněna pouze spálením těla. Právě někdy po 7. století podle archeologů začal nárůst pohřbů, při kterých se na zesnulé kladly kameny, aby se mrtví tzv. udrželi v hrobě. Jinými slovy, první upíří praktiky jsou podle archeologů jakýmsi vedlejším produktem kulturní revoluce, jež byla Slovanům vnucena. Poukazují také na fakt, že slovo upír může být odvozeno od slova impurus – latinského výrazu pro „nečistého“.

Důkazy o těchto protiupírských praktikách při pohřbívání mrtvých, jež byly nalezeny po celém Polsku, se začaly nakonec objevovat v 15. a 16. století i na Balkáně, kde lidé začali přibíjet mrtvé k zemi. V té době se víra v upíry stala určitým vysvětlením lidského neštěstí.

Vampyrismus, jak ho známe dnes z hollywoodských filmů, jehož součástí je efektní kousnutí, ideálně do krku, díky němuž se z oběti stane nemrtvý tvor žíznící po krvi živých, je převzatý z jiných kultur. Lze jej vysledovat v kulturách tak odlišných a nesourodých, jako je Mezopotámie, Řecko, Čína a Egypt. Pohřebiště v Polsku však svědčí o tom, že strach z nemrtvých byl kdysi v historii velmi reálným jevem. Takové objevy jsou osvětlujícím oknem do toho, jak fungovala mysl našich předků – a až kam byli ochotni zajít, aby vyhnali zlé duchy a udrželi své společnosti v bezpečí. Všech přibližně 450 těl z polského masového hrobu bylo po prozkoumání archeology vráceno zpět do země, aby tam znovu každé z nich našlo svůj klid.

Zdroje: Daily Express, Cambridge University, Lifee.cz.