Tým čínských archeologů objevil tajný podzemní bunkr, který japonští vědci používali k provádění hrůzných experimentů na lidech během druhé světové války. Bunkr používala nechvalně známá Jednotka 731 japonské armády během japonské okupace Číny v letech 1931 až 1945. Laboratoř, postavená Japonci v roce 1941 a fungující až do kapitulace Japonska na konci druhé světové války, byla největším výzkumným místem Jednotky 731.

Zatímco nacistické lékařské experimenty se staly symbolem válečných zločinů v Evropě, činy japonské Jednotky 731 zůstávají dodnes (mimo Asii) méně známé. Rozsah i povaha těchto pokusů však vedly řadu historiků k přesvědčení, že brutalitou i systematičností se vyrovnaly – a v některých ohledech dokonce předčily – praktiky nacistických lékařů v koncentračních táborech.

Původně jednotka veřejného zdraví, později továrna na smrt

Jednotka 731 vznikla v roce 1931 jako japonská jednotka veřejného zdraví, ale rychle rozšířila svůj výzkum o odporné experimenty s biologickými a chemickými zbraněmi, při kterých se jako testovací subjekty používali čínští, korejští, ruští a američtí zajatci. Až 12 000 mužů, žen a dětí bylo zabito sadistickými experimenty Jednotky 731, mezi něž patřilo testování granátů, bakteriálních bomb, plamenometů a chemických zbraní. Jednotlivci byli také vystaveni dehydrataci, zabíjeni v rotujících centrifugách, injekčně jim byla vstřikována zvířecí krev, byli ozařováni rentgenovým zářením, bez anestezie vivisekováni a drženi v nízkotlakých komorách, dokud jim nepraskly oční bulvy. Do okolních čínských měst dokonce Jednotka 731 shazovala blechy nakažené morem vyšlechtěné v laboratořích, což vedlo k usmrcení statisíců lidí.

Po kapitulaci Japonska v září 1945 ale USA utajily důkazy o těchto hrůzných experimentech a tajně udělily mnoha vůdcům Jednotky 731 imunitu před stíháním za válečné zločiny. Samozřejmě výměnou za jejich výzkumy. Velká část záznamů byla později převezena do Fort Detrick v Marylandu, centra amerického programu biologických zbraní z doby studené války mezi lety 1943 až 1969.

Brutalita experimentů Jednotky 731 neznala konce

Jedním z velkých ohavných experimentů bylo testování omrzlin. Jošimura Hisato, fyziolog z Jednotky 731, se zajímal zejména o podchlazení a používal lidské subjekty k testování lidských reakcí na omrzliny. Hisato běžně ponořoval končetiny vězňů do vany s vodou naplněnou ledem a držel je tam, dokud končetiny nezmrzly a na kůži se nevytvořila vrstva ledu. Měřil čas obětem, aby zjistil, jak dlouho trvá, než se na lidských tělech vyvinou omrzliny. Podle jednoho ze svědků při testování omrzlin vydávaly končetiny při úderu holí zvuk jako dřevěné prkno. Poté Hisato vyzkoušel různé metody rychlého rozmrazení, jako například polití končetin horkou vodou, otevřeným ohněm nebo ponechání subjektu přes noc bez ošetření, aby zjistil, jak dlouho trvá, než se krev vězně rozmrazí. Jednotka 731 tímto dokázala, že nejlepší léčbou omrzlin je ponoření do vody o něco teplejší než 100 stupňů, ale nikdy ne o více než 122 stupňů Celsia.

Meče, nože, plamenomety i znásilňování

Jednotka 731 testovala na vězních bajonety, meče a nože. Testovala také plamenomety na zakryté i odkryté kůži. Zřídila také plynové komory pro testování subjektů s látkami způsobujícími puchýře a rovněž s nervovým plynem. Zkoumala také prodloužené vystavení rentgenovému záření, které sterilizovalo a zabilo tisíce testovaných subjektů. Oblíbené bylo i zkoumání lidských limitů. Vězňům bylo odepřeno jídlo a voda, aby se zjistilo, jak dlouho mohou přežít. Aby bylo možné studovat zranění při nehodách, vojáci shazovali na spoutané vězně těžké objekty. Účinky vysokého G přetížení na piloty a padající parašutisty byly zkoumány tak, že vězně naskládali do velkých odstředivek, které se točily stále vyššími rychlostmi, dokud vězni neztratili vědomí nebo nezemřeli, což se obvykle dělo mezi 10 a 15 G.

Samozřejmě nemohlo chybět ani znásilňování. Vězeňkyně v plodném věku byly znásilňováním oplodňovány, aby na nich mohly být prováděny experimenty se zbraněmi a traumatem. Těhotné subjekty byly nakaženy různými nemocemi, vystaveny chemickým zbraním, zraněním z nehod, střelným zraněním a zraněním od šrapnelů. Poté jim byly prováděny císařské řezy a studovány účinky experimentů na plody. Těhotné ženy, jež byly záměrně nakaženy syfilisem, pak byly předmětem zvláštního zájmu výzkumníků z Jednotky 731.

Tisíce obětí včetně dětí

Další velmi oblíbenou disciplínou Jednotky 731 byly vivisekce. Prováděny byly na tisících obětí, většinou na čínských vězních, ale i na dětech a starších farmářích. Lidé byli nejprve nakaženi nemocemi, jako je cholera a mor, a poté jim byly před smrtí odebrány orgány k vyšetření, aby mohly být studovány účinky nemocí. Subjekty, které byly vybrány ke studiu postupu gangrény, měly amputované končetiny a znovu připevněné na druhou stranu těla, zatímco jiným byly končetiny rozdrceny nebo zmrazeny, nebo jim byl přerušen krevní oběh. Poté, co bylo tělo už k ničemu, byly obvykle zastřeleni nebo zabiti smrtící injekcí.

Velká část zvěrstev spáchaných Japonci je dnes většině historiků dobře známa. Zdaleka nejodpornějším činem proti lidskosti, kterého se dopustila japonská císařská vláda, byl její tajný program biochemických zbraní. Celý odporný příběh Jednotky 731 popisuje i kniha Dereka Pua s názvem Unit 731: The Forgotten Asian Auschwitz.

Zločiny, které zůstaly ve stínu nacismu

V evropské paměti zůstávají symbolem lékařských válečných zločinů především nacistické experimenty v koncentračních táborech. Historici však upozorňují, že činy Jednotky 731 byly svou krutostí, rozsahem i vědeckou systematičností srovnatelné – a v některých ohledech ještě děsivější. Rozdíl je především v tom, že zatímco nacistické zločiny byly po válce souzeny, velká část pachatelů z Jednotky 731 nikdy před soudem nestanula.

Autorský článek, další zdroje: Pacificatrocities.com, EBSCO, Livescience.com, Scmp.com.