Jednu z největších leteckých katastrof v USA nepřežilo 128 lidí. Tragédie ukázala chybu, která se opakuje dodnes
Ráno 30. června 1956 čekal let společnosti TWA na mezinárodním letišti v Los Angeles na svůj zpožděný odlet. V 9:01 nakonec odstartoval z dráhy 25 se 70 lidmi na palubě (64 cestujících a 6 členů posádky). Stroj mířil na letiště v Kansas City ve státě Missouri. Podobné zpoždění měl rovněž let č. 718 společnosti United Air Lines, který mířil do Chicaga ve státě Illinois. Ten odstartoval o tři minuty později a na jeho palubě bylo 58 lidí, uvádí archiv amerického Federálního úřadu pro letectví. Oba stroje pilotovali zkušení kapitáni, ale nakonec se ukázalo, že nešlo jen o běžnou rutinu.
Každé letadlo mířilo jinam. Ve vzduchu se ale srazila
Letové plány obou strojů byly naprosto odlišné. Spoj TWA měl letět na sever přes pohoří San Bernardino rychlostí 500 kilometrů v hodině ve výšce 5,8 kilometru. Trajektorie letu společnosti United vedla na východ přes Palm Springs rychlostí 533 kilometrů v hodině a ve výšce 6,4 kilometru.
V 9:21 se kapitán Gandy z TWA dostal do turbulence a požádal o změnu výšky z 5,8 kilometru na 6,4 kilometru. Řídící letového provozu si byl vědom toho, že se oba letové plány protnou v blízkosti severní Arizony, a tuto žádost zamítl. Let TWA nakonec dostal povolení vystoupat o 300 metrů výše nad problematické mraky a kapitán byl rovněž upozorněn, že let společnosti United 718 bude prolétávat v jeho blízkosti.
Poslední souvislá rádiová komunikace s oběma letadly proběhla v 9:59. V 10:31 zachytila letecká radiokomunikace v Salt Lake City rádiový přenos, kterému však nebylo rozumět. V 11:51, když se nepodařilo navázat kontakt s žádným z letadel, vydalo středisko řízení letového provozu varování před pohřešovanými stroji.
Pátrání netrvalo dlouho. V den havárie pilot malého letadla provozujícího vyhlídkové lety nad Grand Canyonem slyšel zprávu o pohřešovaných letadlech a uvědomil si, že dopoledne zahlédl v kaňonu kouř. Pátrací a záchranné týmy potvrdily nález vraků obou strojů následující ráno pomocí vrtulníku.
Co se ve vzduchu stalo
Úřad pro civilní letectví zahájil okamžité vyšetřování a dospěl ke zjištění, že se obě letadla ve vzduchu srazila. Zadní část trupu a ocasní část letadla TWA Super Constellation se nenacházely v blízkosti hlavního místa dopadu. Zdálo se, že levé křídlo United DC-7 je oddělilo od zbytku letadla ještě ve vzduchu. To vyšetřovatelům vysvětlilo, proč vrak TWA skončil břichem vzhůru a proč v troskách Super Constellation nenašli žádnou další část stroje DC-7.
Rozluštění neidentifikovaného rádiového přenosu trvalo více než dva týdny. Znělo: „Salt Lake, United 718… aha… jdeme dovnitř.“ V pozadí byly slyšet výkřiky „Zastavte se!“
Obě letadla se pohybovala v oblasti bez radarového dohledu a vyšetřovatelé zvažovali i možnost, že se mohla přiblížit kvůli lepšímu výhledu na Grand Canyon. Vyšetřování dospělo k závěru, že se piloti včas nespatřili a nemohli se vyhnout fatální srážce.
Oblast Grand Canyonu byla tehdy navíc součástí takzvaného nekontrolovaného vzdušného prostoru, kde piloti museli udržovat bezpečné rozestupy především vizuálně.
V té době šlo o nejhorší civilní leteckou katastrofu v historii USA. Ukázala především na zastaralý a přetížený systém letecké dopravy. Tehdejší federální systém řízení letového provozu nedokázal oddělit letadla létající podle přístrojů od těch, která létala podle pravidel pro vizuální let, ani rychlejší stroje od těch pomalejších.
Katastrofa změnila řízení letecké dopravy v USA
Katastrofa výrazně urychlila reformu řízení letového provozu v USA. V roce 1958 byl přijat Federal Aviation Act a vznikla Federální letecká agentura (pozdější FAA), která získala plnou kontrolu nad americkým vzdušným prostorem.
Mezi témata, která vyšetřovatelé zkoumali, patřila celková viditelnost z každého letadla. V té době byla okna kokpitu v letadlech s přetlakovou kabinou poměrně malá a úhly viditelnosti mohly bránit detekci jiných letadel. Je pravděpodobné, že oba piloti zažili v kokpitu jistou iluzi. Piloti totiž mohou vidět objekty před sebou na kolizní dráze, ale nevnímají je jako pohybující se, dokud se náhle nesrazí.
Představit si to můžeme jako iluzi řidiče v autě čekajícím na semaforu, který má pocit, že se vozidlo v sousedním pruhu posouvá dopředu, a domnívá se, že je to jeho vlastní auto, které se pohybuje dozadu, nebo naopak.
Vyšetřovatelé se také zabývali otázkou, zda posádky během letu neplnily přání svých pasažérů a nad Grand Canyonem neletěly vyhlídkovým stylem. Tehdy byly letenky natolik drahé, že by v přepočtu na dnešní peníze stála jedna zhruba 3 000 dolarů. To znamená, že si cestování letadlem tehdy mohli dovolit převážně velmi majetní lidé.
Trosky obou letadel z této katastrofy z roku 1956 jsou stále roztroušeny po Grand Canyonu a za slunečných dnů mohou turisté vidět odlesky kovu spočívajícího na útesech poblíž ústí řeky Little Colorado.
Podobné chyby se dějí dodnes
Bezpečnost leteckého provozu se od roku 1956 samozřejmě několikanásobně zvýšila. Přesto se podobné nehody kvůli lidským chybám dějí dodnes, případně k nim některé stroje měly ve vzduchu velmi blízko, jak píše Popular Mechanics.
Stačí připomenout události z posledních let. Mnozí mají ještě v čerstvé paměti nedávné srážky ve Washingtonu, D.C., nebo situaci, kdy nákladní stroj FedExu v roce 2023 přeletěl pouhých 30 metrů nad letadlem společnosti Southwest Airlines v Austinu. Dalším varováním je zkušenost kapitána letu společnosti Southwest Airlines, který loni v únoru musel přerušit přistání v Chicagu poté, co jiné letadlo přejelo přes ranvej.
Zdroj: FAA, Popular Mechanics, Wikipedia.
