V srpnu 1961 nařídil Chruščov postavit Berlínskou zeď. O rok později u ní postřelili a nechali vykrvácet jednoho z lidí, kteří se snažili ji překonat
Chruščov proto nařídil východoněmeckým komunistům postavit Berlínskou zeď, která se následně stala jedním z největších symbolů tzv. Železné opony. Vlastně to taková železná opona doopravdy byla. Nešlo ji překonat, i když se o to během následujících desetiletí pokoušely tisíce lidí, kteří toužili po emigraci do svobodného světa.
Když tedy do západní části Berlína uteklo zhruba nějakých 2,5 milionu Východních Němců, zavelel Chruščov jasně. A komunisté uposlechli rozkazu zcela jasně. V noci z 12. na 13. srpna roku 1961 nainstalovali téměř 50 kilometrů ostnatého drátu, aby do západního Berlína už nemohl nikdo přejít.
Uzavřeny té noci byly také tzv. kontrolní body, tedy malé přechody mezi západní a východní částí Berlína. Prostě nikdo už nesměl ven. A 15. srpna začala na místě, kde byl o několik dní dříve položen ostnatý drát, stavba Berlínské zdi. První betonové pilíře nechvalně známé zdi vyrostly na Bernauer Strasse a na Potsdamer Platz. Někteří východoněmečtí dělníci, kteří zeď museli stavět, doslova plakali, ale nějaké protesty nebo šlendrián si nemohli dovolit, protože je při stavbě hlídali příslušníci východoněmeckých jednotek se samopaly v ruce.
V osmdesátých letech vysokou zeď ještě komunisté vylepšili elektrickými dráty. I když se zejména v prvních letech podařilo docela slušnému počtu lidí zeď překonat, nejméně 191 z nich bylo u zdi zabito. A jeden konkrétní případ byl skutečně otřesný.
Hned o rok později, také v srpnu, byl u zdi zabit muž, který se snažil dostat do západní části Berlína. Co přesně se stalo? O překonání zdi se snažili dva mladíci. Jednomu se sice podařilo přelézt plot z ostnatého drátu na vrcholu zdi, a i když byl značně pořezaný, bezpečně se dostal do Západního Berlína. Strážci zdi se proto soustředili na druhého muže, po kterém začali střílet ze samopalů. Po několika zásazích mladík sice ze zdi spadl, ale podařilo se mu znovu vstát, dostat se na zeď a začít ji přelézat. A pak se ozvala další dávka z kulometů. Mladík dostal ránu do zad, vykřikl a spadl na záda ze zdi. Téměř hodinu ho tam vojáci nechali krvácejícího ležet a neposkytli mu pomoc, i když o ni volal. Západoněmečtí vojáci postřelenému muži přes zeď alespoň hodili nějaké obvazy a u zdi se také shromáždil rozzlobený dav občanů Západního Berlína, který se snažil východoněmecké strážce přimět k tomu, aby mladíkovi pomohli. Jenomže ti ho nechali v krutých bolestech zemřít. Až když byl muž mrtev, strážci přišli k jeho tělu a odtáhli ho pryč.
Jde o jeden z neotřesnějších příběhů, jaký se kdy u Berlínské zdi odehrál. A nepěkným způsobem dokumentuje krutost komunistického režimu, který tak slepě poslouchal sovětské rozkazy. V následujících letech, jak už bylo řečeno, u zdi zemřely stovky lidí. Východoněmečtí komunisté ale byli se svým dílem nadmíru spokojeni. Vždy totiž tvrdili, že Berlínskou zeď postavili jako ochranu východoněmeckých občanů, aby byli ušetřeni neblahých vlivů západního kapitalismu a kultury.
Berlínská zeď se nakonec stala i symbolem pádu komunismu ve východoevropských zemích. Když tamní režim konečně padl, přelézaly zeď tisíce Východních Berlíňanů, které na druhé straně vítaly tisíce Západních Berlíňanů. Zeď nakonec byla zbořena a dnes už po Berlíně existují jen její zbytky jako připomínka krutých komunistických časů.
Autorský článek, další zdroj: History
