Mona Lisa byla ukradena z Louvru. Šlo o kuriózní a také nejdrzejší krádež obrazu všech dob
Leonardovi da Vincimu, který Monu Lisu namaloval, by se možná tahle historka i líbila. Každopádně když 21. srpna 1911 k obrazu přišel amatérský malíř, aby si tam postavil stojan a vyzkoušel si, jak těžké je něco tak dokonalého namalovat, zjistil, že Mona Lisa na svém místě zkrátka není. Ani ochranka galerie si nevšimla, že je Mona Lisa pryč, a to byla galerie ten den pro veřejnost zavřená a probíhala údržba. A to už je samo o sobě poměrně kuriózní.
Okamžitě nastalo obrovské šílenství a všichni si kladli otázku, kdo mohl obraz ukrást? Nakonec se detektivové i odborníci shodli na tom, že nemohlo jít o žádného profesionálního zloděje, protože ten by přece dobře věděl, že Monu Lisu nikdy nemůže prodat, respektive, že ji od něho nekoupí ani ten nejšílenější sběratel umění.
Ale kdo to tedy mohl být? Okamžitě se začaly množit všemožné teorie, včetně té, že obraz ukradli Němci, aby ponížili Francouze. Samozřejmě to byl nesmysl. Ale dopadnout zloděje se nedařilo i přes veškeré úsilí, které bylo pochopitelně obrovské. Vždyť jde o nejslavnější obraz světa. Dokonce uběhly dlouhé dva roky a obraz nikde a po zloději ani stopa. Nakonec policistům pomohl zloděj sám, když už to nemohl vydržet a chtěl obraz konečně zpeněžit.
V listopadu 1913, tedy více jak dva roky po krádeži, dostal jeden italský obchodník s uměním dopis, který mu napsal někdo, kdo se podepsal jako Leonardo. Pisatel v dopise uvedl, že Monu Lisu schovává ve Florencii a požaduje za její navrácení tučné výkupné ve výši tehdejšího půl milionu italských lir. Nakonec to u tak neprodejného obrazu bylo jediné rozumné vysvětlení krádeže samotné. Ale převzetí výkupného je vždy velmi kritický okamžik, na který doplatil i zloděj Mony Lisy. Při předávce peněz byl samozřejmě zatčen.
Ukázalo se, že tajemným zlodějem je bývalý zaměstnanec Louvru Vincenzo Peruggia, který si to prostě v srpnu 1911 napochodoval do galerie, sundal obraz ze stěny a strčil si ho pod bílý plášť, do kterého se převlékl, protože takové nosili zaměstnanci galerie. Na služebním schodišti Monu Lisu vyndal z rámu a Louvre opustil bočním vchodem. Tímto drzým a velmi jednoduchým způsobem ukradl ve skutečnosti obraz už o den dříve. Monu Lisu pak Peruggia schoval do truhly pod postel ve svém pařížském bytě, kde ji ukrýval celé dva roky. Prý se obrazem rád a často kochal. Policie naštěstí u něho ale našla Monu Lisu naprosto nepoškozenou, a obraz se tak mohl slavně vrátit do Louvru. Než byl ale obraz převezen do Paříže, byl na jeden týden vystaven ve Florencii, kde Leonardo da Vinci Monu Lisu namaloval.
Peruggia samozřejmě Monu Lisu ukradl pro peníze. Policie u něho našla seznam sběratelů umění, ale těžko by Monu Lisu od něho někdo koupil. Zajímavé je, že Peruggia za krádež nejslavnějšího obrazu světa dostal jen jeden rok vězení a navíc si odseděl jen sedm měsíců, protože následně narukoval do italské armády, a účastnil se tak bojů v první světové válce. Díky němu je teď Mona Lisa jedním z nejlépe zabezpečeným obrazem světa a Peruggiova krádež je považována za největší uměleckou krádež 20. století.
Autorský článek, další zdroj: History
