Nejnovější

Aktivní důchodce Peugeot 205, bývalý král, spasitel značky a vůz s ukradeným zrodem

Kdo by si nepamatoval, pokud v té době byl na světě, skleničky s Křemílkem a Vochomůrkou, Rumcajsem, nebo trpaslíky a Šípkovou Růženkou? Kupovaly se plné marmelády, po jejím spotřebování a umytí sloužily k tomu, aby se z nich pilo. V případě dětí i k jistým soubojům o to, kdo bude mít na skleničce kterou pohádkovou postavu.

„Hořčičáky“ hodně vydržely

Oblíbené byly i sklenice od hořčice, i když ty většinou zajímavými obrázky potištěné nebyly. To ale vadilo jen málokomu, přestože na nich bylo na první pohled patrné, že původně byly naplněné hořčicí pikantní nebo hořčicí konkrétní značky (umýt se to ze sklenky fakt nedalo). 

Nejoblíbenější kategorií hlavně u babiček a mužů-samotářů pak byly sklenice od hořčice ze silného skla. Hodně vydržely, i když spadly na zem, a nemusely se leštit. Většina z nich obstála, i když se do nich nalila vařící voda při přípravě kafe či čaje. Krásné nebyly, ale „sloužily dobře“.

Duritky vládly dlouhá desetiletí

Velmi oblíbené byly také sklenky značky Durit, zvané krátce duritky. I do nich se připravovalo kafe nebo čaj, pily se z nich i studené nápoje. Nebyly drahé, proto i ony měly své místo v téměř každé domácí lince, v kancelářích i na pracovištích dělnických profesí. Někdy působily dojmem nesmrtelnosti. Možná i proto, že se v Dubí na severu Čech vyráběly dlouhá desetiletí, už od roku 1914 až do roku 1996. I nyní je občas u někoho vidíme, populární jsou stále na různých inzertních portálech. Dnes ale spíše už pro sběratele retro zboží.

Umělohmotné hrnky

Co se týkalo hrnků, svoji slávu v 60. a 70. letech zažívaly hrnky umělohmotné. Byly praktické, nerozbitné – tak, jak to známe z filmu Pelíšky. Měly však své mantinely, takže ani v tomto období nevystrčily na okraj zájmu hrnky porcelánové. Ty nádherné, v servisech a sadách, byly většinou ale  pouze vystavené v zasklených vitrínách a nábytkových stěnách. Používat je k denní potřebě by se považovalo za šosáctví. A risk, že se rozbijí.

Určitým fenomén doby byl růžový porcelán. Dnes ho samozřejmě můžeme také vidět u někoho doma, ale tehdy zdobil většinu československých  obýváků, někdy i na speciální poličce stály růžové hrnky, vázičky a dózičky. Nebyly totiž tehdy tak drahé jako nyní, takže byly poměrně dostupným dárkem.

Keramika z Balkánu či Sovětského svazu

Samostatnou kapitolou je pak hnědá keramika z Balkánu – tehdy se vozila nejčastěji z Bulharska (což byla země, kam Čechoslováci, pokud na to měli, mohli bez pasu vycestovat k moři) nebo z Rumunska. Speciální, často modrá, se k nám dostávala také ze zemí Sovětského svazu. Ani z těchto kousků se však běžně doma nepilo – spíše sloužily též jako dekorace. V těchto případech socialistických kuchyní.

Sada hrnků po šesti – oblíbený dárek

Hrnky pro běžnou potřebu se často dávaly jako dárek ženám k MDŽ na pracovištích (někdy i s utěrkami). Záleželo ale hodně na vkusu toho, kdo je vybíral.

Tenkrát totiž nebylo běžné kupovat hrnky v počtu jeden, dva, ale rovnou celou sadu po šesti kusech. Když byla pěkně zdobená, bylo to milé, pokud ne, hrnky končily zahrabané někde hodně daleko ve skříních, aby byly nahrazeny jinými – hezčími.

Porcelán z Československa měl své dobré jméno

Viděli jste film Holky z porcelánu? Pak je vám jasné, že porcelán se v Československu vyráběl skutečně ve velkém a měl svoji tradici i obdiv.

Výroba porcelánu patřila u nás k tradičním odvětvím průmyslu. Její rozvoj umožnila ložiska kvalitních surovin v západních a severních Čechách, kde se také výroba porcelánu soustředila do několika závodů. Pro zajímavost - v roce l928 existovalo na našem území celkem 77 továren na výrobu porcelánu s 20 tisíci zaměstnanci a výrobou 35 tisíc tun porcelánu. V době hospodářské krize jich bylo 49 vyřazeno z provozu.

V době socialismu a centrálního řízení ekonomiky došlo k úpadku výroby porcelánu. V roce 1957, ve snaze o centralizaci řízení jeho výroby, vznikl podnik Karlovarský porcelán. Z něj vycházelo zboží nejen pro tuzemský, ale i zahraniční trh. Některé kousky máme doma z té doby možná už jako relikvii a památku stále. (Dále čtěte: Obložený chlebíček: Věrný průvodce schůzí v době socialismu. Znáte ale jeho příběh?).