Kdo vyrůstal za socialismu, znal krásné večerníčkové příběhy. Vzpomínáte na dva mědvědy?
Samozřejmě, že nešlo o úplnou náhodu. Autoři místo nevybírali nad katalogem celkem 6 259 tehdejších československých obcí. Volba byla jasná.
Aby však bylo jasněji, je třeba začít tím, kdo je skutečným autorem krátkometrážního seriálu o dvou plyšových medvědech, co se umí přeměnit z medvěda na mašinku, a z mašinky klidně zase třeba na koně.
Seriál se natáčel v letech 1965 až 1973 a dlouhá desetiletí je všude uváděný jako autor všech dílů krátkých pohádek nazvaných Pojďte, pane, budeme si hrát jen Břetislav Pojar. Píší to encyklopedie, bylo to v titulcích filmu, mluví se tak v televizních dokumentech o dějinách českého animovaného filmu.
Ale skuteční autoři byli celkem tři: Břetislav Pojar, Miroslav Štěpánek a Ivan Urban. A zasvěcení vědí, že hlavními mozky, které přivedly medvědy na svět, byli spíše spoluautoři Štěpánek a Urban.
Jeden malý, druhý vychytralý
Jeden je malý a hloupoučký. Druhý protáhlý a vychytralý s mlsným jazýčkem. Jednoho dne se potkali u Kolína a dali se do řeči. Po dlouhém klábosení o tom, jak měli geniální předky a příbuzné zjistí, že jsou bráchové a začnou si spolu hrát. Prožívají spolu mnohá dobrodružství a hry, které však nejsou ze strany toho většího zrovna čestnou zábavou. Ale malý medvídek to snáší vcelku dobře a tak oba navozují řadu úsměvných situací.
Roztomilé medvědí rošťáky zplodil Urban
Ivan Urban vymyslel scénář, a byl to on, kdo vdechl život většině medvědích skopičin, které dodnes baví diváky všech věkových kategorií. Ivan Urban byl náš významný scenárista, dramaturg, redaktor a prozaik. Jeho dílem byla epizodka nazvaná K princeznám se nečuchá a dalších pět následujících.
Ještě možná důležitější osobností byl Miroslav Štěpánek, celosvětově uznávaný umělec, všestranný režisér, výtvarník, scenárista a scénograf, animátor, spisovatel, sochař, malíř a ilustrátor. Mimochodem, vedle Jiřího Trnky je pokládán i ve světě dodnes za nejvýznamnější osobnost českého animovaného filmu.
Právě Štěpánek se zasloužil o zdárný výsledek Urbanových nápadů tak, jak ho známe. To on našel dostatečně dynamický tvar i výraz pro proměnlivost člověčích (medvědích) nálad a vrtochů. Právě v kreslených medvědech od Kolína se podařilo prolomit hranice mezi kresleným a loutkovým filmem. Medvědi setřeli hranici topornosti loutek a začali svobodně jednat jako hrdinové kreslení.
Originání a novátorská technologie loutek
Štěpánek je v seriálu jediný autor loutek, jejich nespočítaných proměn a maleb. Byl autorem výtvarné i režijní koncepce, tvůrcem postav a výtvarných návrhů. Je i autorem prvního návrhu plakátu k filmu. On byl tvůrcem originální technologie loutek, nového druhu stylizace, která umožnila groteskní a nereálný typ pohybu hlavy a končetin. Animátorská technika to byla revoluční, a poprvé u nás použitá úspěšně právě na těchto medvědech. Dnes už se téměř neví, že šest filmů z jedenácti prokazatelně režíroval samostatně Štěpánek, protože Pojar je ani režírovat nemohl, poněvadž byl v tu dobu v Americe.
Štěpánek už o pár let dřív přišel s tím, jak stylizovat nově loutky s dosud nezvyklými možnostmi pohybu hlavy, nosu a prodlužování končetin. Neunikl dokonce ani pozornosti světových médií, která si jeho umění nemohla nevšimnout. Stal se proto právem držitelem více než padesáti tuzemských i zahraničních prestižních cen.
Kolín oba muži dobře znali
Ale zpět k tomu, proč se stal místem setkání medvědů právě Kolín. Miroslav Štěpánek a Ivan Urban se znali již od dětství, a byli také téměř sousedi. Právě v jejich hlavách tehdy došlo ke shodě, že se medvědí setkávání a vypečené hry budou odehrávat u Kolína. Byl to totiž kraj, který oba muži dobře znali a milovali ho. Jak se ukázalo, pomohli tím Kolínu k věhlasu.
I proto byl v roce 2010 odhalen v tomto středočeském městě pomník na památku medvědům, kteří se tam potkali. Vznikl z iniciativy Společenstva přátel Medvědů od Kolína. Čtěte také: Retro reklamy táhly k obrazovkám miliony lidí. Pamatujete si ještě některou z nich?.
