Večerníček baví diváky už několik generací. Srdce dětí si získal i ve světě. Která pohádka byla ta vaše?
Jelikož televizi v té době zdaleka neměl v Československu každý, ani Večerníček nebyl samozřejmostí pro všechny tehdejší děti. Ostatně, v té době bylo zvykem, že když si někdo pořídil v domě televizi, chodívali k němu sousedé na návštěvu sledovat některé programy.
Postupně však televizorů přibývalo, a tudíž přibývalo i diváků. Podle statistik bylo v březnu 1965 u nás již dva miliony diváků - majitelů televizorů. Na všech těchto obrazovkách tedy bylo možné též sledovat Večerníček. A televizí přibývalo dál, stejně jako se rozšiřoval program. Na konci roku 1969 již byly v ČSSR tři miliony televizorů, v roce 1978 překročil počet hlášených televizních přijímačů čtyři miliony. Ale zpět k Večerníčku.
Autorem myšlenky na tento pravidelný pořad pro děti byl Milan Nápravník, výtvarník, básník a prozaik. K tomu, aby se úspěšně dostal na svět obrazovek, pak pomáhali dramaturgové Irena Povejšilová, Marie Kšajtová, Kateřina Krejčí a Jan Kutálek.
Animaci Večerníčka dělal děda Marka Vašuta
Večerníčkovská znělka, která je vůbec naší nejstarší českou televizní znělkou, a dokonce jednou z nejstarších v Evropě, se zrodila v červenci a srpnu roku 1965. Jejím výtvarníkem byl Radek Pilař a režisérem Václav Bedřich. Ten svěřil animaci dědečkovi známého herce Marka Vašuta Antonínu Burešovi.
A protože Večerníček neměl být němý, bylo třeba mu dodat hlas. Ten mu poskytl tehdy pětiletý Michal Citavý. Šlo vlastně o náhodu, tvůrci ho potkali v době, kdy trávil prázdniny v blízkosti Prahy.
Pokud si lámete hlavu, který pohádkový příběh stál jako první na startu, tak asi už jen pamětníci si vybaví, že to byla pohádka režiséra Václava Bedřicha nazvaná O televizním strašidýlku. Příběh byl vyprávěný kombinováním kreslené animace a fotek. I když většina starých pohádek je často k vidění v reprízách, tuto pohádku si už asi vybaví opravdu jen málokdo.
Od roku 1973 byly pohádky už i barevné
Pohádky byly několik roků pouze černobílé. Nebylo na tom nic zvláštního, protože barevné televize v té době na trhu nebyly. Avšak už v roce 1973 se objevil první barevný Večerníček. Při vzpomínání si pak asi vybavíme všichni též jediný čistě hraný večerníčkový seriál Krkonošské pohádky. Ty se poprvé objevily na obrazovce v roce 1974.
Věděli jste, že nejdelším seriálem Večerníčku je Bob a Bobek na cestách? Má totiž 52 dílů. Režisér tohoto seriálu Václav Bedřich byl vůbec jeden z nejplodnějších. Jeho jméno lze totiž najít v titulcích již zmíněného seriálu Bob a Bobek, O zvířátkách pana Krbce, Maxipes Fík, Říkání o víle Amálce, O makové panence a motýlu Emanuelovi, Štaflík a Špagetka a mnoha dalších.
Celkově bylo za dobu čtyřiceti let vysílání Večerníčku vytvořeno 300 seriálů. A nové, kterých byla více než stovka, vznikaly i po roce 1989, a nejčastěji šlo o kreslené animace. Přečtěte si také: Retro reklamy táhly k obrazovkám miliony lidí. Pamatujete si ještě některou z nich?.
Nejdřív jednou týdně, zájem však stoupal
V letech 1965 až 1967 se přitom Večerníček objevoval na obrazovkách jednou týdně, a to v neděli. Později, až do roku 1969, už to bylo třikrát v týdnu. V roce 1970 znělka Večerníčku zazněla čtyřikrát za týden, o rok později pětkrát. Stále to bylo málo, takže v roce 1972 už se vysílal Večerníček kromě soboty každý den, a o rok později se na obrazovkách objevoval denně.
V roce 1967 se poprvé objevil ve Večerníčku seriál Broučci, Pohádky ovčí babičky a O loupežníku Rumcajsovi. Rok na to měly premiéru příběhy O vodníku Česílkovi a Pohádky z mechu a kapradí.
Sázka na chlapce s čepicí z novin se vyplatila
Čas ukázal, že Večerníček byl skutečně výborný nápad, který se Československé, a potažmo i České televizi mnohonásobně vyplatil. Kromě všech evropských zemí okouzlil dětské i dospělé diváky také v zemích vzdálených – třeba v Keni, Austrálii, Malajsii, Indonésii, Spojených arabských emirátech, Číně, Turecku, Japonsku, Koreji, Zimbabwe nebo na Islandu.
Pro úplnost dodejme, že televize v Československu začala pravidelně vysílat 25. února 1954. Čtěte také: Víte, proč se dva večerníčkoví medvědi potkali právě u Kolína? To vám bylo tak...
