Mončičák. Roztomilá opička, bez které si dětství nešlo představit
Duchovním otcem mončičáků byl Yoshiharu Washinostaff a jejich poselstvím bylo vzbuzovat u těch nejmenších ratolestí respekt a lásku. V Japonsku je začala sériově vyrábět firma Sekiguči. Do Spojených států se série japonských plyšových opiček dostala až po jedenácti letech po zahájení výroby firmou Sekiguchi Corporation. Do československých Tuzexů se tyto japonské opičky, dostaly o poznání dříve. Později byly k mání i v běžných hračkářstvích.
Kde se vzalo podivné jméno pro plyšovou hračku?
Mončičáci nevznikli jen tak z čistého nebe. Na jejich začátku stála opička Kuta Kuta. Stačilo zjemnit její opičí rysy, aby se hračka více líbila malým dětem, a první mončičák byl na světě. Podobnost s opičkou jí dala první část jména „mon“ (připomínající anglické „monkey“). Druhá část slova „či - či“ foneticky přepisuje citoslovce, které Japonci používají pro vyjádření zvuku dětského cumlání dudlíku. Ve Francii si výslovnost upravili na „Mine Kiki“, v Anglii jsou opičky známé jako "chicaboo", v Itálii "Mon Cicci" a v Maďarsku "Moncsicsi". Čechoslováci převzali japonský název a zapsali ho již nesmazatelně do svých slovníků.
Mončičí invaze
Hned po uvedení se japonský trh mohl doslova zbláznit. Mončičí holčička a chlapeček s brindáčky a palcem v puse ovládli televizní obrazovky i potisky na trička. Už rok na to začal export směrem do Německa a Rakouska, odkud ovládl celou Evropu. Druhým směrem, tedy do Ameriky, se opička dostala až v roce 1980, kdy její výrobu zahájila firma Mattel. Kvůli nízkému zájmu ale linku ukončila a mončičák se tak dostal mezi americké děti bezmála o deset let později než mezi ty české. V Německu byli mončičáci dokonce tak populární, že svým prodejem překonali vlastní japonskou domovinu.
Netrvalo dlouho a mončičákům natočili i loutkové televizní seriály. Japonský anime seriál „Monchhichi Twins“ (1980) a americký kreslený seriál „Monchhiis“ (1983). V novodobé historii na ně navázaly seriály z Francie „Kiki le Kiki de Tous Japanese“ (2017) a z Japonska „Monchhichi“ (2005).
Šeptanda nad reklamní kanály
Původní mončičáci s modrýma očima a hnědým kožíškem postupně měnili podobu na hnědookaté v barvě žluté, bílé, modré nebo růžové. Od 10 po 80centimetrové macky. Co však nezmizelo, byly pihy na tvářích, pískací bříško a cucací paleček. Podobně jako třeba barbíny měli i mončičáci své série oblečení a doplňků, u nás jsme si ale vystačili s postavičkami samotnými. O jejich existenci jste se nedozvěděli z letáčků ani z televize, mončičí reklama šla tzv. školní šeptandou. A tak je až neuvěřitelné, že i přes takové utajení dobyl si mončičák naše území téměř okamžitě.
Nesmrtelní mončičáci
Dnes už si můžete pořídit lehce celou mončičí rodinku. Ať už sobě, ze sentimentu, do sbírky, nebo svým dětem na hraní. K dispozici jsou mončičí domečky, panenky s opičkami po kapsách nebo nepískací (a tedy nepraví) mončičáci pro zavěšení na záclonu. Mončičáci mají domácí mazlíčky, miminka, seniory i svůj vlastní boutique. A v dětských duších žijí neustále. V těch, co jsou uvězněné v dospěláckém těle, i v těch, co si na svou nostalgickou vzpomínku budou muset teprve počkat. Dále čtěte: Kdo vyrůstal za socialismu, znal krásné večerníčkové příběhy. Vzpomínáte na dva mědvědy?
