V historii najdeme bezpočet žen, které bojovaly za svá práva. Neodradil je výsměch, vězení ani odpor mužů
Susan B. Anthony
Jedno jméno, které v Americe rezonuje při vyslovení pojmu volební právo žen, je bezpochyby Susan B. Anthony. Volební práva žen začala obhajovat poté, co jí v roce 1852 kvůli pohlaví zakázali mluvit na konferenci střídmosti. V roce 1866 spoluzaložila Americkou asociaci rovných práv a vedla kampaň za práva žen i Afroameričanů. Za své činy byla několikrát uvězněna, přesto zůstávala odhodlaná. Pochopila, že ženy nebudou nikdy brány vážně jak v politice, tak ve veřejných záležitostech, dokud jim nebude uděleno volební právo. Změny se bohužel nedožila, jelikož zemřela v roce 1906 ve věku 86 let. Nicméně její práce položila základ dalším sufragistkám, které ji následovaly.
Emmeline Pankhurst
Britka Emmeline Pankhurst se přičinila, aby došlo ke schválení parlamentního zákona o kvalifikaci žen z roku 1918, který dal ženám ve Velké Británii právo volit. Během jedenácti let od této události a schválení 19. dodatku ve Spojených státech amerických muži a ženy pohlíželi na Anglii jako na jakýsi zkušební subjekt, který měl změřit dopady žen hlasujících v národních volbách.
Lucretia Mott
Kvakerka Lucretia Mott měla vznešenější cíle než jen zajistit ženám volební právo. Doufala, že změní roli žen ve společnosti a postoj, který muži k ženám obecně zaujímají. Zastávala širší dosah práv žen a jejich plnou rovnost. Představovala si ženy, které se zabývají intelektuálním a akademickým úsilím, ženy v profesích, ženy v politických funkcích a ženy provozující podniky. Věřila, že by měly mít možnost volby a kontrolu nad svou vlastní budoucností, aniž by musely žádat o souhlas a svolení mužů. Její názory byly v té době revoluční a nebezpečné, proto byla obviněna ze snahy podkopat posvátnost manželství.
Alice Paul
Alice Paul svedla ve Spojených státech dvě prominentní bitvy o rovnoprávnost. Jako aktivistka, sufragistka a feministka na počátku dvacátého století pomohla vést tlak na schválení 19. dodatku, který ženám povoloval přistoupit k volbám. Nebyl to snadný boj. Za svůj aktivismus byla uvězněna. Když držela hladovku na protest proti žalostnému stavu ve věznici – špatné hygieně, zkaženému jídlu, napadení hmyzem a krysami – byla převezena do psychiatrické léčebny a krmena syrovými vejci pomocí krmné trubice. Přesto trvala na svém.
Lucy Burns
Lucy Burns se těšila privilegované výchově. Navštěvovala univerzity Vassar, Columbia a Yale, poté pokračovala ve studiu v Evropě. I když dávno podporovala hnutí za volební právo ve Spojených státech, bylo to až setkání s Emmeline Pankhurst v Anglii, které ji přivedlo k aktivismu. Po návratu do USA spolupracovala s různými skupinami a výbory, aby přesvědčila zákonodárce, aby schválili 19. dodatek. Když se jí nedařilo, spoluzaložila Národní ženskou stranu. Stejně jako mnoho sufragistek byla uvězněna za účast na politických protestech, nenechala se však odradit. Národní ženská strana získávala moc, dynamiku a tlak, který skupina vyvíjela na Kongres, což nakonec vedlo ke schválení 19. dodatku.
Je to jen hrstka žen, které aktivně bojovaly za svá práva. V tomto případě především za volební práva v USA. Evropa i další části světa pak skrývají v historii další silné ženy, které se nenechaly ničím odradit.
Autorský článek, další zdroje: Historydaily
