Nejznámější únos světa se odehrál v roce 1932. Unesené dítě bylo v květnu téhož roku nalezeno mrtvé
Charles Lindbergh se pět let před únosem stal doslova celosvětovou celebritou, když jako první přeletěl přes Atlantik. Slávu si ale užíval jen do chvíle, než jeho dítě bylo uneseno.
Co se stalo
Lindbergh a jeho manželka Anne objevili 1. března žádost o výkupné v prázdném pokoji jejich 20měsíčního dítěte. Nalezen byl také žebřík, po kterém se dalo vylézt k otevřenému oknu ve druhém patře a rovněž blátivé stopy po únosci. V sotva čitelné angličtině únosce požadoval výkupné ve výši tehdejších 50 tisíc dolarů, uvádí History.
Pak se strhlo doslova celonárodní šílenství. Oblíbená rodina Lindberghových byla zavalena nabídkami pomoci a falešnými stopami. Dokonce i Al Capone nabídl svou pomoc z vězení, i když to samozřejmě bylo podmíněno jeho propuštěním. Tři dny policie pátrala marně a pak se únosci ozvali znovu. V novém dopise zvýšili výkupné na 70 tisíc dolarů.
Až 2. dubna pak únosci poslali pokyny k předání výkupného. Když byly peníze doručeny, únosci rodině oznámili, že malý Charles je na lodi jménem Nelly u pobřeží Massachusetts. Po vyčerpávajícím prohledávání každého přístavu však nebyla nalezena ani loď, ani dítě.
Celá tragédie vyvrcholila 12. května, kdy během obnoveného pátrání v oblasti poblíž sídla Lindberghových bylo objeveno mrtvé tělo dvacetiměsíčního Charlese. Následné šetření prokázalo, že chlapec zemřel už při únosu, některé zdroje uvádí, že dítě vypadlo při lezení po žebříku únosci z rukou. Jeho tělíčko bylo nalezeno necelý kilometr a půl od domova. Slavného letce tato tragédie doslova zlomila. Lindbergh nakonec daroval dům na charitu a odstěhoval se.
Kdo byl únosce
Už to vypadalo, že únosce nebo skupinu únosců se nikdy nepodaří najít. V září roku 1934 ale obsluha čerpací stanice zaznamenala podezřelého řidiče i jeho poznávací značku. Řidič platil bankovkou z výkupného. Stopa policii dovedla k německému přistěhovalci Bruno Hauptmannovi. Když byl jeho dům prohledán, detektivové našli 13 tisíc dolarů z výkupného.
Hauptmann tvrdil, že peníze mu dal přítel a že s tímto zločinem nemá nic společného. Následný soudní proces se opět stal národní senzací. Procesu se věnovali slavní spisovatelé Damon Runyan a Walter Winchell. Obžaloba neměla příliš důkazů. Kromě nalezených peněz a grafologických rozborů, které potvrdily, že dopisy psal Hauptmann, měla obžaloba pouze nějaké nálezy týkající se typu dřeva, ze kterého byl vyroben žebřík.
Přesto důkazy a intenzivní veřejný tlak stačily k Hauptmannovu odsouzení a ten byl v dubnu 1936 popraven na elektrickém křesle. Tím celá kauza skončila, dodnes se ale jedná o nejznámější a nejsledovanější únos všech dob.
