Co jsou vlastně Vánoce? Původní svátky zimního slunovratu později církev přeměnila na oslavu narození Ježíše
Slunovrat je totiž ta chvíle, kdy řada národů měla opravdu důvod slavit. Velká část zimy už byla za nimi a těšili se z příchodu delších dnů a také delšího slunečního svitu. Tak například Norové slavili tzv. Jul od 21. prosince, tedy od zimního slunovratu, a to až do ledna. Na oslavu návratu slunce nosili muži domů velká polena, která zapalovali. Lidé hodovali, dokud poleno nevyhořelo, což mohlo trvat až 12 dní. Norové věřili, že každá jiskra z ohně představuje nové prase nebo tele, které se narodí během nadcházejícího roku.
Období kolem slunovratu byl vůbec ve většině oblastí Evropy ideální čas na oslavy. V té době byla většina dobytka poražena, aby nemusel být v zimě krmen. Pro mnohé lidi to tak bylo jediné období v roce, kdy měli přístup k čerstvému masu. Navíc většina vína a piva vyrobeného během roku byla konečně vykvašená a připravená k pití.
Na druhou stranu v takovém Římě, kde neměli problémy s krutou zimou, se přesto v období dnešních Vánoc slavilo také. Římané slavili Saturnálie, což byl svátek na počest Saturna, boha zemědělství. Počínaje týdnem před zimním slunovratem trvaly Saturnálie celý měsíc a během této doby byl dostatek jídla a pití a otroci dostali dočasnou svobodu a bylo s nimi zacházeno jako se sobě rovnými. Podniky a školy byly uzavřeny, aby se všichni mohli zúčastnit svátečního veselí.
Kde se tedy vzaly Vánoce, jak je známe dnes? Až ve čtvrtém století našeho letopočtu. To se totiž církev rozhodla, že zavede narození Ježíše jako svátek. A to i přes fakt, že ani Bible neuvádí, kdy se Ježíš vlastně měl narodit. Respektive, jsou v ní velmi nejasná vodítka. Například přítomnost pastýřů a jejich ovcí naznačuje, že se narodil spíš na jaře, protože kdo by pásl ovce v zimě. Ale to církvi nevadilo. Ta prostě jen chtěla dosáhnout toho, aby římští pohané přijali křesťanství jako oficiální náboženství říše, a zlikvidovat tak jejich pohanské svátky, stejně tak jako všechny ostatní. A tak se prostě církev rozhodla pro 25. prosinec. A církvi tento tah vyšel. Církevní Vánoce tak postupně vytlačily tradiční svátky zimního slunovratu.
I když jsou tedy křesťanské Vánoce uměle vytvořeným svátkem, ještě větší paradox zažíváme v Česku, když slavíme 24. prosince, nikoliv 25. prosince jako prakticky celý zbytek světa. Proč tomu tak u nás je, neumí nikdo pořádně vysvětlit.
Faktem ale je, že 24. prosinec je dnem, kdy končí advent. Ten končí přesně den před nejdůležitějším dnem křesťanských Vánoc, tedy 25. prosincem. Takže my vlastně máme Štědrý den ve chvíli, kdy vlastně ještě ani oficiálně nezačaly Vánoce. Takže se vlastně jedná pouze o předvečer samotné slavnosti. Pravděpodobně je to dědictví spíše nekřesťanské, protože Štědrý den jako takový skutečně není církevním svátkem.
Zdá se ale, že tato tradice, která je v nesouladu s velkou částí světa, se u nás už natolik zažila, že Češi budou vždy považovat Štědrý den, tedy 24. prosinec, za vrchol Vánoc. Na druhou stranu se Štědrý den již liturgicky počítá k slavnosti následujícího dne a tím pádem i k Vánocům. Takže i když zkrátka slavíme Vánoce, tedy narození Ježíše, jindy než většina světa i církev samotná, i ona si s tím dokázala poradit. Hlavně, že se jí podařilo z povědomí lidí vytlačit původní pohanský význam Vánoc.
Autorský článek, další zdroj: History
