Horší než Osvětim: Japonci neváhali pro svůj zvrhlý program pitvat zaživa i malé děti
Existují sice i takové názory, které tvrdí, že právě díky výzkumu, jako byl tenhle, se lékařská věda posunula vpřed, ale za jakou cenu. Za cenu utrpení a smrti tisíců nevinných obětí.
V roce 1958 vyšla v Británii kniha lorda Russella Rytíři Bušidó (The Knights of Bushido) o válečných zločinech Japonců za čínsko-japonské a druhé světové války. Způsobila šok, neboť, jak se postupně ukazovalo, i Josef Mengele, symbol nacistické bestiality působící ve vyhlazovacím táboře Osvětim, byl mnohonásobně překonán Japonci.
S pravdou ven
Zajímavostí je, že na rozdíl od nacistických lágrů by se o těchto zvěrstvech nemusel nikdo dozvědět. Nebýt party stavbařů, kteří v roce 1989 pracovali na stavebním pozemku v Šindžuku, konkrétně v prestižní části Tokia. Právě oni pod chodníkem nalezli hromadu lidských ostatků a japonská vláda musela s pravdou ven. Jak se píše na webu paramag.eu: „Zpráva o otřesném objevu prolétla v roce 1989 Tokiem jako přílivová vlna. Japonská vláda nemohla pravdu dále zatajovat, a tak nakonec prozradila nejstrašlivější tajemství své země za druhé světové války. Pouhých pár metrů od stavebního pozemku se kdysi nacházela válečná laboratoř generálporučíka Širóa Išiho, duchovního otce přísně tajného japonského programu biologických válek – Jednotky 731.“
K částečnému odhalení došlo už v roce 1984. Mladý student se prohraboval krabicí plnou spisů v jednom tokijském antikvariátu. Šlo o vyřazené spisy patřící bývalému vojenskému důstojníkovi. „Dokumenty obsahovaly podrobné lékařské zprávy o smrtelných chorobách. Podivné bylo, že zprávy se detailně zmiňovaly nejen o konci, ale i o počátcích těchto chorob. Jeden dokument obsahoval diagram (obrázek), podle něhož bylo 21 testovaných subjektů připoutáno ke sloupům tak, aby vytvářely kruh. V poznámkách se popisovalo, že uprostřed kruhu byla odpálena biologická nálož a poté se zkoumala rychlost šíření nemoci.“
Militarizované a zfanatizované Japonsko s krutým pocitem nadřazenosti, vypočítavostí a rozpínavostí vytvořilo prostor pro mučení a vraždění mužů, žen i dětí ve jménu experimentů směřujících mimo jiné k vývoji biologických zbraní.
Půl milionu obětí
Na nejhorších válečných zločinech se podílela jednotka biologického a chemického výzkumu Nana–san-iči butai. Pod krycím názvem „oddělení pro prevenci epidemií a čištění vody“ v Pingfangu, nedaleko Charbinu, na okupovaném území v severovýchodní Číně, zmasakrovala podle prvních údajů na tři tisíce lidí, podle postupného upřesňování v roce 2002 byl počet obětí kolem půl miliónu.
Jednotka vznikala již v letech 1934 až 1939, v roce 1941 přijala název Jednotka 731. Většina obětí byli Číňané, obyvatelé japonských kolonií v jihovýchodní Asii a Tichomoří, Rusové a zajatci, včetně Američanů.
Končetiny vystaveny mrazu
Vybraní lidé, včetně dětí a žen, byli infikovaní širokým spektrem chorob a nakonec podrobení pitvání za živa, vivisekci, pro zkoumání změn na orgánech. Ruce a nohy dalších obětí byly vystaveny mrazu a po rozmrazení „vědci“ studovali neléčenou sněť a hnilobu, dalším byly končetiny amputovány a transplantovány na opačný konec těla. Na bezbranných obětech přivázaných ke kůlům Japonci testovali biologické, chemické i výbušné bomby. Nejčastěji šlo o mor, tyfus, choleru nebo antrax.
[:id_6240:]
Mor jako biologickou zbraň chtěla japonská císařská armáda v rámci akce „noční třešňové květy“ vyzkoušet na civilistech ve Spojených státech – v San Diegu a Kalifornii. Jen konec války operaci překazil.
Milost za výzkum
Chemické zbraně jako slzný plyn, fosgen, chlor, yperit použili Japonci již proti čínské armádě, ale i za druhé světové války.
Někteří váleční zločinci byli zajati Rudou armádou a souzeni v Chabarovsku v roce 1949. Američané je nesoudili. Ti je výměnou za informace a zkušenosti použili do svého programu biologických zbraní. Týkalo se to i velitele jednotky 731 generála Širóa Išiho, který se přestěhoval do Marylandu a pracoval tam na výzkumu a vývoji biologických zbraní.
Další vědci provádějící experimenty na zajatcích pokračovali v kariéře ve státních úřadech, včetně ministerstva zdravotnictví a vedení farmaceutických společností.
Zdroje: Rytíři Bušidó, Lord Russell (Edward Frederik Langley Russell), česky Naše Vojsko 1961, Za císaře!, G.cz , 19. 2. 2015, Jednotka 731, dotyk.cz, 9.12. 2019, paramag.eu
