Natascha Kampusch byla unesena, když jí bylo deset. Na svůj útěk od úchylného únosce čekala dlouhých osm let. Podařilo se jí to v srpnu 2006
Existovali sice svědci, kteří tvrdili, že malou holčičku unesl muž s bílou dodávkou, přestože se rozjelo obrovské celonárodní pátrání, svědectví ani další stopy nikam policisty nezavedly. Respektive, ono to bylo celé ještě o dost strašnější.
Rakouská policie totiž samozřejmě začala vyslýchat všechny majitele bílých dodávek, takže do jejich výslechové místnosti se dostal i Wolfgang Priklopil. Policie ho ale po výslechu propustila, protože jí nijak nezapadal do její představy o únosci malé holčičky. Jenomže právě on to byl.
Natascha tak osm let strávila v malé suterénní místnosti bez oken, která měla opravdu miniaturní rozměry 2,8 × 1,8 × 2,4 metru. Priklopil ji pravidelně ji fyzicky i sexuálně týral. Když si tak nějak na tu všechnu hrůzu Natascha zvykla, dovolil jí Priklopil na část dne chodit i do domě. Později se zřejmě začal domnívat, že už je Natascha zcela v jeho moci a dokonce ji začal pouštět na zahradu, aby mu umyla auto. Ostatně v domě už nějakou dobu fungovala jako služka a kuchařka.
A právě toho Natascha Kampusch jednoho dne využila. To už jí bylo osmnáct let. 23. srpna 2006 myla na zahradě Priklopilovo auto, když únosci zazvonil telefon a on poodešel, aby mohl v klidu vést svůj hovor. V tu chvíli Natascha přelezla přes plot a utekla do nejbližšího domu, kde narazila na sedmnáctiletou dívku. Ta naštěstí byla duchapřítomná a okamžitě zavolala policii.
Jakmile Priklopil zjistil, že se Natasche podařilo utéct, na nic nečekal a ze svého domu zmizel. O několik hodin později našla policie jeho tělo. Spáchal sebevraždu skokem pod vlak vídeňské rychlodráhy, v metru, mezi zastávkami Wien Nord a Wien Traisengasse nedaleko vídeňského Severního nádraží. Policie při ověřování Nataschiny totožnosti nalezla ve skrýši její pas a dále ji identifikovala podle jizvy a pomocí testů DNA.
Protože Priklopil spáchal sebevraždu, není zcela jasný jeho motiv k únosu a následnému způsobu života s unesenou Nataschou. Experti ale dali dohromady nejpravděpodobnější psychologický profil a tvrdí, že Priklopil byl psychopat, který byl někdy v minulosti sám vystaven týrání a své trauma potlačoval perfekcionismem. Proto s největší pravděpodobností toužil po tom, vychovat si vlastní dívku, perfektně vycvičenou partnerku. Jeden jeho kolega, mimochodem Priklopil pracoval jako technik v komunikacích, mu údajně před lety řekl, že při jeho způsobu, jakým se Priklopil choval k ženám, si bude muset jedině nějakou partnerku vyrobit. A tak si ji zřejmě Priklopil vyrobil únosem malé holčičky. Díky psychopatickému perfekcionismu se ale také Přiklopilovi dařilo před okolím svůj čin dokonale maskovat. Rakouská media po rozkrytí celého případu, mimo jiné, přinesla informaci o tom, že Priklopil dokonce i odpadky vyhazoval v takovém množství, aby to budilo zdání, že v domě žije sám.
Natascha Kampusch po svém útěku byla samozřejmě středobodem zájmu světových médií. Nikdy ale neprozradila detaily sexuálního zneužívání a někdy se marně snažila vysvětlit svoji klidnou strategii, která jí umožnila osm let týrání přežít. Napsala autobiografickou knihu s názvem 3 096, což je počet dnů, které strávila jako unesená. V roce 2016 pak vydala knihu s názvem 10 let svobody, ve které popisuje, jaký dopad mělo věznění na její další život. A v roce 2018 napsala knihu o kyberšikaně, jíž byla vystavena na sociálních sítích.
Autorský článek, další zdroj: History
