O Silvestru roku 1999 Jelcin neočekávaně rezignoval a Putin se rázem stal ruským prezidentem. O pár let později se z něj stal diktátor
O Silvestru roku 1999 ale Boris Jelcin neočekávaně po osmi letech u moci rezignoval a Putin se rázem stal ruským prezidentem. Zda mu bývalý důstojník KGB k rezignaci pomohl, o tom se od té doby jen spekuluje.
Faktem ale je, že Putin prakticky okamžitě začal budovat svoji moc a během několika let se vypracoval na prvotřídního diktátora. Putin jako prezident na nic nečekal a už v roce 2000 tento zarytý ruský nacionalista vyslal jednotky, aby potlačily separatistické boje v Čečensku, a rychle začal omezovat pravomoci jednotlivých gubernátorů a samozřejmě i ruská média. Ekonomické bohatství země rozdělil mezi své patolízaly, kteří se tak prakticky přes noc stali miliardáři, kteří si začali kupovat Evropu. Putinova zahraniční politika se brzy stala jasně vyostřenou opozicí vůči USA navzdory úzkému vztahu, který mezi sebou obě země měly během Jelcinovy vlády.
Putin se zjevně stal prezidentem s velkými plány, které měl dost možná připraveny dopředu. Zatímco omezoval média a také moc svých případných oponentů, dělal vše pro to, aby rozvíjel ruskou ekonomiku, která byla v devadesátých letech ve velké recesi. Tím si koupil obyvatelstvo, které se přinejmenším ve velkých městech mělo mnohem lépe, než kdy předtím, za což bylo svému prezidentovi také náležitě vděčné a spokojilo se tak se všemi dalšími omezeními. Tím byl také Putin snadno znovu zvolen prezidentem v březnu 2004. V parlamentních volbách v prosinci 2007 získala drtivou většinu křesel Putinova strana Jednotné Rusko. Přestože spravedlivost voleb byla zpochybněna mezinárodními pozorovateli.
Putin tak měl další čtyři roky na to, aby vymyslel, jak se udrží u moci, protože potřetí prezidentem podle ústavy zvolen být nemohl. A tehdy začala stoupat hvězda Dmitrije Medveděva, který se v roce 2008 stal loutkovým prezidentem místo Putina, zatímco diktátor sám tahal za nitky z premiérského křesla. A o další čtyři roky později si to tihle dva diktátorští vládci Ruska zase podle domluvy hezky prohodili a Putin se znovu stal prezidentem.
Putinovo třetí prezidentské období bylo doslova nabité násilím. Opoziční vůdci byli uvězněni a nevládní organizace, které získaly finanční prostředky ze zahraničí, byly označeny jako „zahraniční agenti“. Poslední svobodná média nesměla fungovat. Řada lidí z řad opozice či novinářů záhadně zemřela. To vše jako příprava na Ukrajinu.
V únoru 2014 odmítl Putin uznat novou ukrajinskou vládu a v březnu 2014 ruské jednotky a proruské polovojenské skupiny fakticky ovládly Krym s prohlášením, že Krym byl vždy součástí Ruska. A zbytek příběhu slyšíme každý den ve zprávách.
Nacionalista, který se netají svým obdivem k bývalému Sovětskému svazu, má na rukou hodně krve, nejen z konfliktů na Ukrajině nebo v Sýrii. Jmenný seznam jeho obětí je opravdu dlouhý. Předpokládá se, že Putin sám vydal rozkaz k likvidaci řady lidí, včetně bývalého agenta Alexandera Litviněnka, kterého nechal v Anglii otrávit. Sergej Leonidovič Magnitskij byl právník a účetní, který poukazoval na obří korupci v ruském aparátu. Byl nejprve uvězněn a nakonec ve vězení za dosud nevyjasněných okolností také zemřel. Boris Němcov, bývalý politik a velký Putinův kritik byl zastřelen v Moskvě v roce 2015. Případ nikdy nebyl vyšetřen. A v neposlední řadě nejde pominout ani uvěznění dalšího velkého Putinova kritika Alexeje Navalného, jehož osud je do značné míry nejasný. A média v posledních měsících prakticky neustále informují o náhodných úmrtích ruských miliardářů. Tu se utopí v bazénu, tu vypadnou z okna nemocnice. Pokud totiž nejste s Putinem kamarád, ať se děje co se děje, nepomohou vám ani miliardy.
Autorský článek, další zdroj: History
