Před 105 lety přišlo zlo. Bolševická revoluce přinesla převrat, který dodnes ohrožuje celý svět
Vznikl tak nový stát, který se jmenoval Bolševické Rusko, později ho ale přejmenovali na Svaz sovětských socialistických republik. Šlo tehdy o první marxistický stát na světě. To ale netrvalo dlouho.
Bolševici prakticky ihned po roce 1917 zahájili reorganizaci bývalého ruského carského impéria, samozřejmě s úmyslem implementovat sovětský bolševismus všude, kde to jen půjde. Na domácí půdě si zřídili Bolševici Čeku, tajnou policii, která fungovala jako revoluční bezpečnostní služba k odstranění, popravě nebo trestání těch, kteří jsou považováni za „nepřátele lidu“. Tato operace se nazývala Rudý teror.
Následně Bolševici v čele s Leninem začali ustavovat sovětskou moc v nově nezávislých republikách, které se oddělily od Ruské říše. Nejprve šlo o nově nezávislé republiky Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii a Ukrajinu. A tak se také zrodil Sovětský svaz, do kterého byly postupně sjednocovány další země. V roce 1923 se Bolševici přeměnili v Komunistickou stranu Sovětského svazu a zůstali u moci více než šest desetiletí. Později k Sovětskému svazu připojili také pobaltské země a další státy jako Uzbekistán, Turkmenistán nebo Moldavsko.
Bolševici neváhali na cestě za mocí popravit ani ruského cara a jeho rodinu. Stalo se tak 16. července 1918. Časně ráno byli Mikuláš, Alexandra, jejich děti, lékař a několik sluhů odvedeni do sklepa a zastřeleni podle rozkazu, který údajně vydal sám Lenin. Tato interpretace tehdejších událostí se ale nikdy nepotvrdila, nicméně někteří svědci později uvedli, že rozkaz skutečně přišel od Lenina, a to nejen k popravě carské rodiny, ale i ke zničení důkazů.
Svět se na bolševismus v Rusku, respektive v Sovětském svazu díval se smíšenými pocity. A to dokonce i různé socialistické a dělnické organizace. I ty společně s ostatními západními státníky dospěly k závěru, že ruská revoluce pouze nahradila jednu formu tyranie, tedy carismus, jinou formou, tedy komunismem.
A byla to pravda, která se ukázala záhy. Přestože bolševici byli stranou, která svrhla prozatímní vládu a zorganizovala shromáždění, prohráli volby. Bolševici místo toho, aby vládli jako koalice, zakázali veškerou politickou opozici. A to je začátek komunistického autoritářství. Konzervativní historik Robert Service napsal, že „Lenin pomáhal základům diktatury a bezpráví. Upevnil princip státního pronikání do celé společnosti, její ekonomiky a její kultury. Lenin praktikoval teror a obhajoval revoluční amoralismus.“ Sovětský svaz pokračoval v praktikování politické represe až do svého rozpuštění v roce 1991.
Ale demokracie v Rusku dlouho nevydržela, protože o osm let později, na sklonku roku 1999 se dostal k moci Vladimír Putin. A tomu, jak už dobře ví celý svět, se velmi stýská po totalitním impériu.
Nemůže totiž zapomenout na to, co se stalo v polovině 80. let, kdy se poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov snažil reformovat zemi prostřednictvím své politiky glasnosti a perestrojky. Nakonec Sovětský svaz přišel o své satelity v centru Evropy, jako bylo Polsko, Maďarsko, Československo nebo NDR, a s tím přišly i velké problémy doma. Poté, co vyhlásil referendum o budoucnosti země, se postupně začaly odtrhávat různé státy jako Litva, Lotyšsko, Estonsko, Arménie, Gruzie či Moldavsko, což urychlilo rozpad Sovětského svazu v roce 1991 a všech patnáct bývalých sovětských republik se vyvinulo v plně nezávislé postsovětské státy.
Bolševická revoluce v roce 1917 a dodnes ovlivňuje celý svět. Nebyly tu jen komunistické státy pod velením Sovětského svazu. Byly a jsou tu také další komunistické režimy, stačí vzpomenout Kubu, Severní Koreu či Čínu. Svět je, trochu zjednodušeně, dodnes silně ovlivněn jedním bolševickým diktátorem, který to před 105 lety všechno začal a více jak 100 let nacházel nové a nové pokračovatele.
Autorský článek, další zdroj: History